Orlické hory  
V Deštném tavili sklo jako před 600 lety
 

Sledovat práci sklářů pod širým nebem mohli o víkendu návštěvníci tradičních Svátků skla v Deštném. Čtyři tisíce lidí sem přijely sledovat, jak na píšťalách sklářů vznikají zázračné tvary. Bezprostředně mohly pozorovat také broušení, rytí i malování skla nebo výrobu vitráží. Svátky skla jsou unikátní zejména tím, že zde huťaři taví sklo dávno zaniklým způsobem pomocí dřeva.

"Sklo se dnes taví v plynových nebo elektrických pecích. Poslední, kdo u nás tavil dřevem, byl za druhé světové války sklář Emanuel Beránek z Vysočiny," říká huťmistr Zdeněk Andres.

Do Deštného přijel s partou sklářů a tavičů z Nového Boru již potřinácté. Aby dosáhli potřebné teploty, začali v peci na zahradě deštenského muzea topit již ve středu ráno.

"Dřevem docílíme teploty až tisíc dvě stě padesát stupňů, přestože pec nemá žádný ventilátor nebo něco podobného," popisuje Andres a dodává, že rozpálit takto pec a udržet v ní teplo, dokáží jen zkušení odborníci.

"Jednou šli taviči na oběd a řekli mi, abych pec pohlídal. Hlídal jsem, ale teplota klesla o sto stupňů. Na vše je třeba mít správné lidi na správném místě," směje se sklář.

Zakladatelem tradice veřejného tavení skla dřevem v Deštném je historik Václav Šplíchal. "Sklářství v Orlických horách se rozvíjelo více než pět set let. V roce 1910 ale na české straně hor zaniklo a zapomnělo se na něj," říká Šplíchal.

Do Orlických hor přišel v šedesátém osmém roce poté, co mu zakázali přednášet na pedagogické fakultě v Hradci Králové. Spolu s dalšími zájemci o historii Orlických hor a Podorlicka založil spolek Vlastivědný aktiv, který se začal pídit po stopách orlickohorského sklářství. Jeho tradici oživují nejen deštenskými Svátky skla. V devadesátém roce založili zdejší Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel a další výsledek bádání představili na svátcích tuto sobotu. Nápojem sklářů, tedy pivem, pokřtil Šplíchal spolu s kolegou, historikem Jaroslavem Šůlou, právě vydanou knihu Křehká krása Orlických hor.

Pozorovat sklářské mistry při práci bylo pro návštěvníky poutavým divadlem. "Lidé sledují jejich řemeslné mistrovství i výtvarnou invenci. Pro skláře je to také něco jiného. V Novém Boru, kde je sklárna na sklárně, se jim takového obdivu nedostane. Tady je lidé odmění i potleskem," vysvětluje Šplíchal.

Sklo, které skláři o víkendu vyrobili, si lidé mohli koupit na nedělní aukci, kde se nabízely i práce vitrážistů, brusičů a dalších sklářských řemeslníků. "Je tady tolik krásného skla, které bych si ráda koupila. Jenom bych potřebovala nějakého sponzora," povzdychla si Milena Dostálová z Rychnova nad Kněžnou.

 

 


2.8.2004 , autor: Martin Filip, MF Dnes


Zpět - Back - Züruck