Orlické hory  
Horské lesy vyhráno nemají
 

 

Lesy v Orlických horách sice přestaly odumírat, hrozí jim však dusík produkovaný automobily.

Dlouhodobé odumírání smrkových lesů na hřebenech Orlických hor se konečně podařilo zastavit. Shodli se na tom odborníci i vlastníci lesů. Ovšem odpověď na otázku, proč porosty tolik let chřadly, je komplikovaná.

„Důvodů bylo několik a podíl jednotlivých faktorů nelze nijak rozlišit,“ vysvětluje odborný pracovník Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně Vratislav Balcar.

Co však je zřejmé a zřetelné, je pokles imisí, především siřičitanů. „Došlo k poměrně zásadní změně imisních poměrů a radikálnímu snížení kysličníku siřičitého, který fakticky vymizel. Hlavní zdroje imisí - elektrárny Chvaletice a Opatovice - jsou odsířené, a to Orlickým a dalším horám výrazně pomohlo. Ale pozůstatky se projevují i nadále, některé prvky jsou obsaženy v půdě. Navíc nově a poměrně ve značné míře se v ní objevily dusík a síra,“ říká Balcar.

Obranou proti novým nebezpečím je výsadba takové směsi dřevin, která bude odolná a bude mít stabilizační a meliorační vlastnosti - buk, jedle, karpatská bříza, jeřáb ptačí a další dřeviny, které by postupem času měly doplnit stávající takřka monokulturní smrkové lesy na horách.

„I to byl jeden z faktorů, který situaci negativně ovlivnil. Smrková monokultura nebyla dost odolná, a když se k tomu přičetly i další faktory, jako klimatické podmínky, hmyz a další škůdci, k chřadnutí hřebenových porostů nutně muselo dojít,“ míní Balcar.

Jedním z úkolů stanice Výzkumného ústavu lesního hospodářství v Opočně je právě vybírání vhodných a dostatečně odolných sazenic pro konkrétní lokality.

Výraznou změnu k lepšímu potvrzuje i vedoucí Lesní správy Kolowratských lesů, jednoho z největších lesních hospodářství na horách, Libor Krček: „Zlepšení stavu lesů je výrazné, s poklesem imisí se zastavilo hnědnutí a odumírání stromů na hřebenech. Nejhorší situace byla tak před pěti šesti lety, od té doby se stav zlepšuje. A nejen poklesem imisí, také změnou druhové skladby, protože se vysazují i jiné kultury než smrkové a les se stává odolnějším.“

Smrky se v Orlických horách vysazují po staletí, i když původně tamní lesy byly smíšené. Později však převážily ekonomické zájmy a od 18. století se kvůli rychlosti růstu a kvalitě dřeva začaly ve velkém vysazovat právě smrky. To přetrvalo několik staletí a teprve v posledních letech se složení lesních dřevin opět mění.

„Existuje řada předpisů, jimiž se při nové výsadbě musíme řídit a mezi nimi i pokyny o skladbě výsadby. Teď ale musíme pracovat s tím, co jsme zdědili a podle toho se chovat. I když z hřebenů hor zmizely holiny, stále ještě se nám nedaří vypěstovat tam vysoké lesy, které tam kdysi rostly,“ dodává Krček.

Na to, co se na horách vysazuje, dohlíží i Správa Chráněné krajinné oblasti Orlické hory v Rychnově nad Kněžnou. „Existují různé dotace, jimiž můžeme finančně podporovat výsadbu vhodných kultur - třeba buku a jedle, které jsou náročnější na pěstování. Chutnají zvěři víc než smrky a je nutno kolem nich budovat oplocenky. Kromě toho největší zájem je stále o smrkové dřevo, jedle má vysoký podíl pryskyřic. Proto motivujeme vlastníky lesů finančními dotacemi,“ vysvětluje lesník z chráněné krajinné oblasti Jan Chládek. I on potvrzuje, že stav lesů je teď nesrovnatelně lepší než před několika málo lety. Problém ale vidí ve vysoké kyselosti půdy a ve větším podílu dusíku v ní: „Stromy pak rostou rychleji, ale jsou zase náchylné na lámání při větru, nemají dostatečnou sílu a pevnost.“ Dodává, že dusík se do půdy dostává jako produkt automobilové dopravy.

 

 

29.1.2010, Mladá fronta DNES


Zpět - Back - Züruck