Orlické hory  
Odříznuti od světa? Zvykli si
 

Vytrvalý vichr navál v pondělí na silnici mezi Orlickým Záhořím a chatou Bedřichovkou tolik sněhu, že silničáři nedokázali cestu prorazit. Vesnice zůstala odříznuta od Deštného a lidem zbývala jen jedna přístupová cesta oklikou přes Bartošovice a Rokytnici v Orlických horách. V obci schované za hřebenem Orlických hor to není nic výjimečného.

„Sníh, který odhrnujeme, je na některých místech vyšší než naše auto. Musíme počkat na frézu, která nám přijede na pomoc z Rokytnice,“ vysvětloval předevčírem Michal Berinský z rychnovské správy a údržby silnic.

Silničáři, kteří v Záhoří mají své středisko, prohrnovali čtyřkilometrový zavátý úsek od vesnice po chatu Bedřichovku až do večera.

„Stejně jako v pondělí byla minulý týden silnice zapadlá sněhem dvakrát,“ řekl Ladislav Komárek ze Záhoří.

Podle místních obyvatel sníh, který musí silničáři odklízet celý den, není to nejhorší. „Před dvěma lety museli přijet vojáci a prorážet cestu těžkou technikou. To byla zima!“ vzpomínal Josef Kůst, který v Záhoří žije a podniká. Dodal, že tehdy byla pro změnu zablokována cesta přes Bartošovice a sněhu bylo prý tolik, že lidé z prvního patra bytovky chodili ven oknem.

Děti ze Záhoří, které dojíždějí do školy Deštném, se v pondělí dostaly domů až večer, když byla cesta průjezdná. Jindy pro ně jezdí rodiče přes Rokytnici.

„Nestane se, že by děti někde zůstaly a neměly jak dojet. Rodiče, cestáři nebo obec se dají dohromady a vždycky děti dovezou. Musíme si tady navzájem pomáhat, jinak to nejde,“ řekla Anna Javůrková, která s kolegyní Ivanou Berinskou provozuje v obci obchod s potravinami.

Dostat zboží do zapadlé vesnice je prý někdy pro dodavatele pořádně těžké. „Většinou ale nějak dojedou nebo zavolají, ať na ně počkáme,“ dodala Javůrková.

Kdo chce v odlehlém koutu Rychnovska žít, musí na to být připraven. „Bez auta to nejde. A musíte mít dobré pneumatiky a sněhové řetězy,“ zdůraznila Javůrková.

Dostat se do okresního města k lékaři nebo na nákup znamená vystoupat bílým koridorem na vrch Šerlich a odtud se spustit po klikatých zasněžených horských cestách o sedm set metrů níž. „Už jsme si zvykli, že do Rychnova je to jen kousek za kopec. Kousek znamená třicet kilometrů,“ dodala Javůrková.

Lidé žijící v údolí mezi hřebenem Orlických hor a polskou hranicí nevnímají po svém jen vzdálenosti, ale i čas. „Hodinky tady nepotřebujete. Je tady jen obchod, můžete si jít sednout do hotelu, ale nikam necestujete, nic vás nehoní. Nemáte žádný stres,“ řekla Javůrková, která žije s rodinou v Záhoří jednadvacet let.

Život v Záhoří místní lidé za idylu nepovažují. „Je tady sice krásně, ale jen pro ty, kteří se sem jezdí rekreovat,“ míní Josef Kůst.

Vysvětlil, že po týdenní vánici, kdy není možno vyjít na krok, se zima člověku zprotiví. „Máme tu vlastně jen dvě roční období. Léto přechází přímo do zimy a zima se mění až v léto,“ řekl Kůst.

Zima v Záhoří trvá opravdu dlouho. „Sníh se tu drží pravidelně do konce dubna, ale ještě v polovině května se tady objevují běžkaři,“ dodal Kůst.

 

 

 

 

 

2.2.2005, autor: MARTIN FILIP, Mladá fronta DNES


Zpět - Back - Züruck