Orlické hory
... tipy na výlet
Z kolébky jednoty bratrské k Divoké Orlici
 
Rozcestí u Domu na sboru
Rozcestí u Domu na sboru

Kunvald, "Dům na sboru" - Kunvald, křižovatka (1km) - rozcestí s Jiráskovou cestou (5km) - Bartošovice v Orl.h. (7km) - Zemská brána (11km) - Pašerácká lávka (11,5km) - Klášterec nad Orlicí (16km) - Končiny (18km) - Kunvald, "Dům na sboru" (22,5km)

 

Nenáročná procházka z Kunvaldu k Divoké Orlici. Navštívíme jedno z nejkrásnějších míst Orlických hor - romantické údolí Zemské brány. Poznáme kdo to byl Ledříček, jak se v horách pašovalo, i jak byly Čechy opevněny před druhou světovou válkou. Projdeme Kláštercem, kolem kostela Nejsvětější Trojice, který se řadí k nejstarším stavbám v regionu. Do Kunvaldu se vrátíme přes Modlivý důl. Doplnit síly a tekutiny můžeme v Kunvaldu (restaurace "U Lípy"), v Bartošovicích (v útulné, byť poněkud dražší chalupě "U Nás"; případně v lehce omšelém hotelu "Zemská brána"), nad Zemskou bránou ("Orlická chata") a v Klášterci nad Orlicí ("Kovárna", "U Mostu" a hospůdka naproti kostelu).

Výlet lze s drobnými úpravami podniknout i na kole.

 

 

Kunvald

 

Kunvald, víska v údolí Horského potoka, je kolébkou jednoty bratrské, která zde byla roku 1457 založena bratrem Řehořem. Jednota vycházela z učení a spisů Petra Chelčického, její členové chtěli žít dle evangelia vzdáleni od zkaženého světa a světské moci. Král Jiří z Poděbrad jim na přímluvu arcibiskupa Rokycany umožnil osídlit německými křižáky vypálenou ves Kunvald, která ležela na jeho panství. Již v roce 1460 však Jiří proti Jednotě zasáhnul, neboť se čím dál více vzdalovala oficiální uktrakvistické církvi a vlastně tak porušovala kompaktáta, která byla základním kamenem Jiříkovy politiky. I když byl bratr Řehoř a někteří další členové uvězněni a mučeni, zvolila si jednota bratrská roku 1467 na synodu ve Lhotce u Rychnova nad Kněžnou svého vlastního biskupa, čímž se definitivně oddělila od římské církve.

I přes různé zákazy a perzekuci však už Kunvald zůstal s Jednotou bratrskou nerozlučně spjat.

Pomník J.A.K.
Pomník J.A.K.

V čísle popisném 28, kde náš výlet začíná, býval sbor českých bratří. "Dům Na Sboru", jak se tento dům nazývá, je otevřený pro veřejnost, a to od května do září (9-17 hodin). U turistického rozcestí stojí pomník J.A.Komenského, od něj se vydáme po silnici ke kostelu. Doprovázet nás budou hned tři turistické značky - modrá, žlutá, zelená. Na křižovatce u pošty se vydáme po zelené. Mineme restauraci U Lípy, nad kterou je kostel svatého Jiří. Historie kunvaldského chrámu sahá již do roku 1606, ve kterém byla postavena východní část s presbytářem. Jednoduchá stavba byla v roce 1746 barokně přestavěna, v roce 1831 přibyla věž a přední část lodi.

Po silnici stoupáme přes osadu Bubnov. Jméno dostala po šlechtickém rodu Bubnů, kteří roku 1562 zakoupili litické panství - samotná osada však vznikla mnohem později, první písemná zmínka pochází až z roku 1746. Po Bubnech kupují panství Parishové, kteří založili nedaleko Bubnova panskou myslivnu v tehdy módním empírovém slohu. K té odbočíme z hlavní silnice poté, co překonáme na výhledy bohatý vrchol "Na Zmrzlíku" (621 m n.m.). Pokud výlet absolvujeme na kole, budeme do Bartošovic pokračovat stále po silnici.

 

 

 

Rozcestník v Žamberských lesích

Jiráskova horská cesta

Chalupa pod Žamberskými lesy Hranice CHKO Orlické hory Žamberské lesy
Rozcestí zelené a červené Chalupa pod Žamberskými lesy Hranice CHKO Žamberské lesy

Od myslivny pokračujeme po okraji lesa stále vzhůru, až se dostaneme na rozcestí s červenou Jiráskovou cestou. Ta vede po plochém hřbetu Žamberských lesů, kde ji doprovází linie předválečného opevnění. Právě proto, že zde byly pro tehdejší vojenskou techniku neprostupné lesy, byla linie projektována v převážné většině "odlehčenými" pěchotními sruby v arabskéodolnosti.
Pěchotní srub R-S-61 Kopeček
Pěchotní srub
R-S-61 Kopeček

Z 22 objektů, počítáno od Zemské brány až po tvrz Haničku, je pouze pět srubů v římské odolnosti. Dva z nich, R-S-62 Na stráni a R-S-63 Centrála, měly chránit silnici, po které jsme před okamžikem šli, vedoucí z Kunvaldu do Bartošovic. R-S-62 je při troše štěstí vidět od rozcestí červené a zelené.

Vydejme se však dále. Naše zelená kolmo přetne Jiráskovu horskou cestu, mine po pravé straně další srub (R-S-61 Kopeček), aby se za chvíli spustila do údolí Divoké Orlice. Jakmile se vynoříme z lesa, otevřou se nám nádherné výhledy na celé údolí. Přímo před námi je nezalesněný Polom, za nímž se skrývá Vrchní Orlice - z ní je vidět pouze kostelík sv. Jana Nepomuckého, postavený r. 1708-12. Na obzoru se vypíná hlavní hřeben Orlických hor, dobře rozeznatelný je odsud Anenský vrch.

 

 


Bartošovice


Nejlepší výhled na Bartošovice se nám naskytne až o něco dále, poté, co se přehoupneme přes nevýrazný vrchol. Vesničce vévodí kostel zasvěcený sv. Maří Magdaléně. Bartošovice jsou zřejmě nejstarším sídlištěm v údolí Divoké Orlice, první písemná zmínka pochází z roku 1548, kdy se ves jmenovala Bartoušovice. Na druhém břehu řeky vznikla o něco později ves Marienthal, dnešní polský Niemojów. Při sestupu do Bartošovic vidíme z Niemojówa pouze kostel Navštívení Panny Marie z roku 1600 (barokně přestavěn v r.1716) na postupně zarůstající stráni, která stoupá na hřeben sousedních Bystřických hor. Je to zvláštní pohled - zatímco louky na české straně jsou obdělávané, na polské straně zarůstají keři a lesem.

Jaro nad Bartošovicemi Bartošovice Niemojów Bartošovický potok
Nad Bartošovicemi Bartošovice Niemojów Bartošovický potok

Po sjezdovce lyžařského střediska Nella sestoupíme do Bartošovic, na silnici vedoucí k Zemské bráně. Než se vydáme tímto směrem odbočíme vlevo dále po zelené, mineme útulnou hospůdku U nás, za níž je křižovatka, odkud se můžeme zajít podívat k bartošovickému kostelu sv. Maří Magdalény. Jeho dnešní barokní podoba pochází z let 1731-1746. Před kostelem je zajímavá hřbitovní brána, hranolová stavba s bání krytou šindelem z roku 1740.
Vrátíme se zpátky na silnici, a vydáme se po ní směrem na České Petrovice. Než opustíme Bartošovice, potkáme po pravé straně hotel Zemská brána. Naproti němu je odbočka k hraničnímu přechodu do Polska. Je otevřen celoročně od 6.00 do 22.00, funguje pro pěší, cyklisty a lyžaře. Můžeme tak navštívit i kostel v Niemojówe, nebo se podívat na zříceninu bývalého loveckého zámečku Maxmiliána II. i Rudolfa II.

 

 

 


Údolím Divoké Orlice k Zemské bráně


Hra barev - Divoká Orlice na počátku dubna... ...to samé místo o měsíc později
Hra barev - Divoká Orlice na počátku dubna... ...to samé místo o měsíc
později.

U odbočky k přechodu opustíme žlutou turistickou značku a vydáme se po klidné silnici podél řeky. Zvláště před Zemskou bránou je údolí nádherné - řeka zde meandruje nivními loukami. Okolí bylo dříve více osídlené než je tomu dnes, což dokládají mnohé opuštěné drobné památky roztroušené v údolí. Němci měli pro údolí Divoké Orlice mezi Orlickými a Bystřickými horami jednoslovný výstižný název - Erlitztal. Čeština si musí vypomáhat více slovy..

 

 

Sv. Jan Nepomucký na polské straně řeky Divoká Orlice Křížek na české straně řeky
Sv. Jan Nepomucký na polské straně řeky Divoká Orlice Křížek na české straně řeky

 

Údolím ujdeme necelé 4 km, až se dostaneme k Zemské bráně. Nazývá se tak průrva v hlavním hřebeni Orlických hor, kterou si v pevných, ale rozpukaných rulách vytvořila Divoká Orlice. Ta se zde stáčí na jihozápad a opouští hranici s Polskem. Balvanové úzké řečiště lemují v úseku několika set metrů výrazné rulové skály, které opravdu působí dojmem vstupní brány do Čech. Tomuto přirovnání napomáhá i nedávno zrekonstruovaný kamenný most s jedním obloukem na začátku údolí. V roce 1987 byla oblast vyhlášena přírodní rezervací.

 

Divoká Orlice Divoká Orlice Divoká Orlice
Romantické údolí ... ... Divoké Orlice ... ... pod Zemskou branou


V těchto místech se napojíme na modrou značku (souběžně s ní vede i naučná stezka), která nás nejdříve po levém a později po pravém břehu řeky dovede až do Klášterce nad Orlicí.
Pašerácká lávka
Pašerácká lávka

Hned za Zemskou branou však musíme překonat mohutné rulové skalisko. Na pravý břeh se dostaneme přes Pašeráckou lávku. Původně byla postavena vrchností pro potřeby dřevorubců a formanů, svážejících dřevo z panských lesů. Především v nočních hodinách však začala být využívána k paši různého zboží mezi Pruskem a Rakousko-Uherskem (Československem). Na kladské straně stával dřevěný mlýn, který prý sloužil jako prodejna pašovaného zboží i úkryt pro pašeráky. Pašování vyvrcholilo po první světové válce. Dnešní podoba lávky pochází z roku 2002, kdy byla obnovena po ničivé povodni 1999.

 

Naučná stezka i modrá značka nás za chvíli dovedou k místu, kde dříve stával empírový lovecký zámeček, zvaný Lusthaus. V roce 1936 vyhořel a už nebyl obnoven. Dodnes je však v těchto místech krásná louka a dva pstruhové rybníčky.

R-S-54 Na potoku
Pěchotní srub
R-S-54 Na potoku

Další zastávka naučné stezky se nachází u pěchotního srubu R-S-54 Na potoku. Opět tak protínáme linii opevnění, podobně jako na rozcestí s červenou Jiráskovou cestou v Žamberských lesích nad Bartošovicemi. Opevnění sestupuje hluboko do údolí Divoké Orlice. Ani v těchto místech se nepředpokládalo zapojení útočné vozby, proto byl objekt vybudován v arabské odolnosti. Je však zajímavý svojí kostrukcí - díky umístění na břehu řeky nebylo možné vybudovat spodní podzemní patro. Cestou dále pak potkáváme už jenom řopíky, lehké opevnění vz.37.


Stále podél Orlice dojdeme až k Ledříčkově skále. Šedesát metrů vysoký skalní výchoz strmě ční nad řekou, do níž spadá asi 20 metrů vysokou stěnou. Své pojmenování skála dostala po Ledříčkovi, Jánošíkovi Orlických hor, který se zde ukrýval. Ledříček je historicky doložená postava, žijící v 1. pol. 19. století. Bohatým bral, chudým dával, byl mistrem převleků a vynikal neobyčejnou odvahou. Několikrát byl chycen, vždy se mu však podařilo uprchnout. Ve své jeskyni vysoko ve skále žil za stálého pronásledování téměř 20 let. Nakonec však přece jen neunikl. Když se snažil s vojáky v patách rychle ukrýt ve své skrýši, přetrhl se ním provaz, Ledříček se zřítil z výšky asi 10 metrů a zabil se.

 

 


Klášterec nad Orlicí

 

Klášterec nad Orlicí - Kostel Nejsvětější Trojice
Kostel Nejsvětější Trojice

Za Ledříčkovou skálou brzo vyjdeme z lesa. Přes letní tábor se dostaneme k prvním chalupám Klášterce nad Orlicí. Jdeme stále po modré podél Orlice, chvílemi však dost vysoko nad jejím břehem. Střed Klášterce nás přivítá kostelem Nejsvětější Trojice, který se řadí k nejstarším stavbám v regionu. Už ve 13. století zde stál klášter Orlitz patřící řádu křižovníků s červeným srdcem - cyriáků. V husitských válkách byl ale vypálen, čímž definitivně zaniknul. Obnova farního kostela Nejsvětější Trojice proběhla v roce 1452 (na stránkách dendrochronologie.cz, které se věnují zjišťování stáří stromů, je v souvislosti s kostelem v Klášterci uveden letopočet 1447 jako rok smýcení stromů, použitých na konstrukci krovu nad chrámovou lodí). V létě roku 1956 byly při výkopu u hřbitovní zdi objeveny základy hlavní zdi bývalého kláštera a pod omítkou kostela otvory po trámech. Potvrdilo se, že jednopatrová budova kláštera byla součástí kostela a zabírala s největší patrností většinu prostoru nynějšího hřbitova. To ostatně dokládá i sedlový portálek ze 14. století v úrovni prvního patra na jižní straně kostela, který původně sloužil ke vstupu z kláštera přímo na mnišské tribuny v kostele.

 

 


Modlivý důl

Modlivý důl
Modlivý důl


V Klášterci opustíme Divokou Orlici a po modré značce vystoupáme přes Zbudov až do Končin. Zde opustíme asfaltovou silnici, polní cesta nás mírým klesáním dovede kolem chalup až do Modlivého dolu (Jestliže u prvního stavení odbočíme do prava, dojdeme k místu zvaném Jordán - bývalo tu jezírko, kde čeští bratři křtili své nové členy.) V Modlivém dole se v časech pronásledování scházeli příslušníci jednoty bratrské k tajným pobožnostem. Příjemná pěšina nás vede dolem až do Kunvaldu, pod bratrský sbor, kde naše cesta začala.


Zpět - Back - Züruck