Orlické hory  
Stanovisko ke Stanovisku vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů
 

V nedávné době bylo zveřejněno Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů, iniciované skupinou lidí (J.Hruška, J. Bláha, J.Fanta, J.Farkač, M.Košulič st. a K. Prach). Dále bylo předloženo české odborné veřejnosti k vyjádření podpory. Pod tuto výzvu se postupně podepsalo více než dvě stě dalších vědců. Při podrobnějším zhodnocení jak organizátorů, tak i podepisujících se občanů je však patrná téměř stoprocentní absence lidí, kteří v oblasti lesního hospodářství vědecky pracují. Má-li to být chápanou jako pouhá občanská iniciativa (podobně jako petice za záchranu divadla apod.) upozorňující na skutečnost potřeby zintenzivnit řešení v určitých oblastech lesního hospodářství, pak by to mohlo být v pořádku a odborné nedostatky by se daly snadno přehlédnou (osobně si řady lidí, kteří se pod Stanovisko podepsali vážím, a to jednak jako lidí, jednak jako odborníků ve svém oboru), i když vím, že jejich vazba na les je zpravidla čistě emocionální – mají rádi přírodu). Jestli je to však míněno jako stanovisko vědců – odborníků, kteří důkladně analyzují stávající situaci a na jejím základě doporučují odborné řešení, pak se Stanovisko míjí účinkem, protože je založeno na nedostatečných informacích. Řada podkladů je použita účelově, vytržena z kontextu nebo i zcela mylně interpretovaných. V následující pasáži se alespoň k těm nejvýznamnějším vyjadřujeme.

 

Stav lesů

Stav českých lesů není v současné době nijak příznivý, ale zároveň ani dramatický. Pokles emisí na počátku devadesátých let se skutečně neprojevil příznivě na zdravotním stavu lesů. Ten se nadále až do poloviny devadesátých let zhoršoval. Od té doby stagnuje.

 

Při srovnání výsledků programu ICP Forests s ostatními státy je národní průměr defolice ČR skutečně jeden z nejhorších v Evropě. Tento fakt je ovšem způsoben především rozdílností stanovištních podmínek. Jsme prakticky jediným státem, kde tuto hodnotu podstatně ovlivňují smrkové porosty na kyselých půdách v oblastech s historicky vysokým zatížením. Pokud si porovnáme např. pouze defoliaci smrkových ploch se Saskem, Bavorskem, Slovenskem a Polskem nezjistíme zásadní rozdíl. Zdravotní stav listnatých porostů, zejména buku je u nás mírně příznivější, než v okolních státech. Průměrná defoliace jednotlivých druhů dřevin se odlišuje od ostatních Evropských zemí v rozsahu pouze 1% - 15%. Vývoj zdravotního stavu lesa od druhé poloviny devadesátých let je u nás obdobný jako v ostatních Evropských zemích.

 

Problematika klimatických změn je podávána poněkud v rozporu se současnými poznatky. V současné době je jasné, že na probíhající klimatickou změnu nelze nahlížet jako na postupné a rovnoměrné oteplování, při kterém bude docházet k posouvání vegetačních pásem a stupňů. To s čím se budou lesní ekosystémy v budoucnu vyrovnávat je destabilizace klimatického systému, nárůst extrémních meteorologických situací zahrnujících bořivé větry, období sucha i intenzivních srážek, záplavy, neobvyklý teplotní průběh v zimních obdobích a především to, že na tyto změny budou rychleji než stromy reagovat organismy s krátkým životním cyklem a možností migrace – tedy kromě ostatních také biotičtí škodliví činitelé. V tomto období bude zvýšená citlivost lesních ekosystémů ke stresorům a jejich stabilitu může pozitivně ovlivnit jejich druhová rozmanitost. Přitom výhodu mají dřeviny s širokou ekologickou amplitudou což je kromě eurytopních a pionýrských druhů (bříza, osika) například borovice, modřín a smrk. Relativně ohrožené jsou stenotypní klimaxové druhy jako je jedle a buk. U smrku hrozí riziko zvýšeného odumírání pouze v porostech 2. LVS, vyšší polohy naprosto nejsou z hlediska klimatické změny ohroženy. (Národní klimatický program 1996: Dopady možné změny klimatu na lesy v České republice).

 

V souvislosti s klimatickými změnami je opomenuta problematika sekvestrace uhlíku, která kromě možnosti zadržování uhlíku v lesních ekosystémech a v produktech lesního hospodářství zahrnuje také využívání biomasy jako obnovitelného zdroje energie – což ve svém důsledku představuje vysoce intenzivní a vysoce produkčně orientovaný způsob hospodaření včetně využití hnojení.

 

Nadbytkem dusíku netrpí pouze smrkové monokultury. Pokud se vezme Evropa jako celek, jde i o problém porostů listnatých dřevin v oblastech s vysokou zátěží dusíkem (Holandsko, Dánsko, Bavorsko). Určité specifikum jsou horské polohy ČR, kde jsou vysoké depozice dusíku ve srážkách a přirozeně kyselé půdy, ze kterých bylo v dobách intenzivní imisní zátěže vymyto obrovské množství bazických kationtů. Zde přispívá i současná depozice N k dalšímu okyselování a zároveň nerovnováze ve výživě porostů. Problémem zde ovšem není druhová skladba ale antropogenní degradace lesních půd v uplynulém století a dosud vysoká depozice dusíku.

 


Příčiny špatného stavu porostů

 

Holoseče

S řadou argumentů lze souhlasit. Je ovšem nutno vzít v úvahu, že současný lesní zákon umožňuje seč do 1ha se šíří do dvounásobku stromové výšky (na exponovaných stanovištích jednonásobek). To, spolu s rychlým zajištěním nového porostu (do 7 let) rozumně omezuje většinu negativních efektů při zachování realizovatelnosti hospodaření.

 

Rozklad humusu, ke kterému dochází na pasekách umožňuje zejména ve vyšších nadmořských výškách uvolňování živin a tím odrůstání semenáčků a sazenic. Je to proces, který se uplatňuje i v přírodních lesních ekosystémech.

 

Negativní důsledky holých sečí se generalizují a ne zcela správně se tvrdí, že se zpravidla realizuje výsadba sazenic klimaxových dřevin, např. jedle a buku, na holinách. (Buk a jedle se na paseku nesází. U smrku to není problém, jak dokládá jeho mnohasetleté pěstování pasečným způsobem.)

 

Autoři nejsou dokonce informováni ani o koncepcích druhové skladby lesů, které byly již počátkem devadesátých let minulého století navrženy VÚLHM Jíloviště – Strnady ve spolupráci s Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem. Autoři neregistrují, že se v souladu s tímto programem redukuje zejména podíl smrku ztepilého ze současných 55 % na 35 – 40 %, jak dokládají i výsledky hospodaření, vyplývající zejména z periodických zpráv MZe ČR.

 

Druhové složení

Je pravdou, že smrkové porosty přispívají i přirozeně k určité míře okyselování lesní půdy. Nelze ovšem tvrdit, že: „smrkové monokultury nadále udržují půdy silně kyselé…“ Ještě v současné době (2000 – 2005) dochází k okyselování i ochuzování půd o bazické prvky i pod porosty listnatých dřevin. Problém současné depozice nelze prostou změnou druhové skladby vyřešit.

 

Pěstování smrku v nižších nadmořských výškách může být do jisté míry vnímáno jako ekologický problém. Čisté porosty smrku tu nejsou původní, snižují biodiverzitu, přispívají k okyselování svrchních půdních horizontů a určité „borealizaci“ porostního mikroklimatu. Není ovšem pravdou, že by tyto porosty chřadly a odumíraly. Důvodem jejich pěstování je naopak vysoká produkce, která by v případě „churavějících porostů“ neexistovala.

 

Věková a prostorová skladba

Odstavec se týká pouze věkové, nikoliv prostorové skladby (ta je zmíněna opět pouze jako dřevinné složení). Přitom je nutné je kombinovat. Pochopitelně velké „plachty“ stejnověkých porostů nepovažujeme za optimální, řešením není ovšem pouze výběrné hospodaření.

 

Biologická diverzita a tlející dřevo

S ponecháváním dřeva a přestárlých stromů, pokud nebudou představovat zdravotní riziko, souhlasím.

Co se týká živin, hlavním sinkem jsou asimilační orgány které v lese zůstávají. Vysoká koncentrace některých živin (K, Ca, Mg) je také v kůře, jejíž podstatná část zůstává v těžebních zbytcích v porostu a v humusové vrstvě. Dřevo je na živiny poměrně chudé. Jeho hlavní složka – celulóza je složena z prvků, které stromy při fotosyntéze získávají z atmosféry a z vody. Při těžbě smrkového porostu může být z ekosystému v dřevní hmotě s kůrou odvezeno řádově 20 kg fosforu na ha odtěženého porostu - u listnatého porostu by to bylo více. Přes 50 kg je na stejné ploše ponecháno v jehličí a ve větvích. Obvyklá depozice tohoto prvku ve srážkách je v současné době cca 0,3-0,5 kg.ha-1, tj za dobu minimálního obmýtí 24 - 40 kg.ha-1. Pochopitelně i u takto pomalého odnosu prvků může dojít k vyčerpání některé z živin, zejména v lokalitách, kde k němu přispívá antropogenní znečištění a kyselé srážky. V hospodářských lesích ho však nelze v podstatné míře vyřešit ponecháváním větší části dřevní hmoty v lese.

 

Přemnožená zvěř

Bez připomínek

 

Málo nedotčených míst

Je potřeba rozlišovat maloplošná a velkoplošná chráněná území.

 

Potřebná opatření

Lesnictví v ČR JE na Evropské úrovni.

K většině bodů nelze mít konkrétní připomínky. Doporučujeme ovšem srovnat s Národním lesnickým programem (materiál přijatý vládou ČR v usnesení 53/2003), který se problematikou LH zaobírá daleko fundovaněji a podrobněji, a který stanovuje řadu programových opatření z nichž pro srovnání se „Stanoviskem“ vybíráme:

 

· podpořit dosavadní trendy snižování znečišťování životního prostředí, zejména ovzduší, a dostupnými lesnickými opatřeními zmírnit negativní dopady znečištění ovzduší;

 

· biologickou meliorací a intervenčními zásahy snižovat vliv kyselých depozic na kvalitu lesních půd a lesní porosty;

 

· upravit početní stavy zvěře, jejich věkovou strukturu a poměr pohlaví na úroveň umožňující úspěšnou obnovu a další rozvoj lesních porostů;

 

· dbát na uchování a zvyšování biodiverzity péčí o genofond taxonů lesních dřevin;

 

· dostupnými nástroji lesnické politiky dosáhnout postupné přeměny současné druhové skladby lesů ve prospěch dřevin, které se vyznačují vyšší tolerancí ke škodlivým činitelům a melioračními účinky na lesní půdu a současně poskytují vysoký produkční i mimoprodukční funkční efekt;

 

· doporučit vlastníkům lesa pěstování následného porostu pod clonou obnovovaného porostu a omezování holosečného způsobu hospodaření tam, kde je tím podmíněno trvale udržitelné obhospodařování lesa;

 

· založení reprezentativní sítě trvalých výzkumných ploch pro sledování přirozené sukcese.

 

 

 

Nyní pár bodů, ke kterým máme připomínky:

 

Vápnění a hnojení

Velmi zavádějící. Vápnění není nákladné. Málokterá činnost v lesnictví představuje při přepočtu na plochu tak nízké náklady. Ponechání deseti přestárlých stromů na 1 ha porostu představuje větší finanční ztrátu než jsou náklady na vápnění 1 ha lesa.

Vápnění prováděné správnými dávkami nepůsobuje degradaci biodiverzity rostlinných ani živočišných organismů, jak lze doložit řadou publikovaných prací.

Lokality vápněné v 70. a 80. letech v Krušných, Jizerských a Orlických horách vykazují dodnes lepší půdně chemické vlastnosti, než lokality, které vápněny nebyly. Žloutnutí smrkových porostů se projevilo pouze v České části Krušných hor; v Sasku, kde jsou lesy pravidelně vápněny se neobjevilo.

Zdravotní stav porostů postižených žloutnutí, při kterém docházelo až k odumírání jednotlivých skupin stromů se po vápnění zlepšil. Žádná destabilizace nebyla zaznamenána a to ani u porostů vápněných před třiceti lety.

 

Ochrana přírodních rezervací

Je vždy nutno zvažovat předmět ochrany. V některých případech by konec veškerých hospodářských aktivit znamenal jeho vymizení. Proto nelze rozhodovat paušálně, ale podle konkrétních plánů péče.

 

 

OBECNÉ STANOVISKO:

Materiál je značně nevyvážený. V rozporu s úvodními odstavci se nevěnuje řadě aspektů, kterých se lesnictví také dotýká (ekonomický význam, sociální význam, funkce lesů …), nereflektuje současné právní normy, ani základní existující dokumenty jako je Národní lesnický program, který byl připraven jako široký konsenzuální materiál odborníků z různých oborů i resortů. Navrhovaná opatření jsou zčásti nekonkrétní, zčásti se nijak nevymezují k existující legislativě.

 

Uvedená problematika je značně široká, v mnoha případech neexistuje jednoduché řešení. I nadále jsme ochotni o uvedených problémech diskutovat, případně rozšířit své stanovisko o další odborné názory.

 

 

Za kolektiv vědeckých pracovníků VÚLHM Jíloviště – Strnady

Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc.

ředitel

Strnady, 18. dubna 2006



převzato z: http://www.vulhm.cz


Zpět - Back - Züruck