Orlické hory
Experimentální tavba skla 2002 v Deštném v Orl.h., 11. ročník
 

Deštné ožilo umem pradávných sklářů

12.8.2002, MF DNES Královehradecký kraj

Nádech skla do zelena a drobné bublinky - výsledek exp. tavení skla dřevem (exponát deštenského muzea)
Nádech skla do zelena a drobné bublinky - výsledek exp. tavení skla dřevem (exponát deštenského muzea)

Zvedne sklářskou píšťalu, přiloží ji k ústům, nadme tváře a ze všech sil foukne do rozžhavené skleněné bubliny. Ta se elasticky ohýbá k zemi. Rudá žhnoucí hmota ani v nejmenším nepřipomíná hotové světle zelené skleněné poháry starobylých tvarů ležící vedle sklářské pece. Deštné v Orlických horách bylo od pátku do neděle centrem sklářského řemesla. Experimentální tavení skla dřevem se tam konalo už pojedenácté. "Sklářské slavnosti navazují na dlouholetou tradici výroby skla v Orlických horách. Třídenní akci navštěvuje každým rokem více lidí. Loni tu bylo okolo dvou tisíc návštěvníků," uvedl Václav Šplíchal, ředitel muzea v Deštném, které akci pořádá. Podle něj nemá toto setkání sklářů jinde na světě obdoby. "Podobná akce, kdy se k rozpálení sklářských pecí používá dřevo a sklo se taví původním způsobem, v Evropě a ani jinde ve světě neexistuje," řekl Šplíchal.

Návštěvníci, kteří do Deštného přijeli, mohli v areálu muzea vedle tavení a zdobení skla spatřit výstavu o zaniklé sklárně Na Cikánce. Archeologové ji objevili teprve nedávno. Sklárna fungovala přibližně v letech 1660 až 1760 a stávala na severním svahu Malé Deštné, téměř v nejvyšších partiích Orlických hor. "Sklárna byla výjimečná tím, že se tam vyrábělo luxusní sklo a takzvaný kolowratský křišťál. Sklo se odtud prostřednictvím šlechtických rodů Kolowratů a spřízněných Schwarzenbergů dostávalo do celé Evropy. Zástupci obou rodů bývali často v diplomatických službách a sklo formou darů šířili po celé Evropě," sdělil Šplíchal. Připustil, že středověká sklářská kolonizace Orlických hor mohla stát u osídlení dnešního horského městečka Deštného.

Model sklárny z lokality "Na Cikánce" (exponát deštenského muzea)
Model sklárny z lokality
"Na Cikánce"
(exponát deštenského muzea)

Maximální teplota, které skláři o víkendu v Deštném dosáhli, byla 1330 stupňů. Pro tavení skla je potřeba vyhřát pec nejméně na 1220 stupňů. Podle zkušeného novoborského huťmistra, sedmdesátiletého Zdeňka Andrese způsobovala charakteristicky nazelenalý nádech středověkého skla s drobnými bublinkami nedokonalá výrobní technologie. "Sklo je zelené proto, že v křemičitém písku je železo a sklo pak dostane nazelenalý nádech. Drobné bublinky ve skle jsou zase způsobeny nízkou tavicí teplotou, které skláři dříve dosahovali. V Deštném se snažíme právě o výrobu napodobenin tohoto skla," dodal Andres. Na unikátní přehlídku sklářského umění, která se v Deštném každoročně koná od roku 1990, se podle Šplíchala místní obyvatelé zprvu dívali s nedůvěrou. V prvních letech se návštěvnost pohybovala v desítkách, nanejvýš ve stovkách. Dnes je situace zcela jiná. "Zpočátku nám šlo o to, abychom si vyzkoušeli, jak naši předkové tavili sklo. Šlo o experiment, ale lidé začali mít o netradiční akci zájem, proto jsme ji zpřístupnili veřejnosti. Jsem rád, že ji místní vzali za svou," řekl Šplíchal.

autor: TOMÁŠ KUČERA, fotografie: ROMAN ZAKOPAL, 9.8. 2002

 

Pec sv. Máří Magdalény



Dráteník Výroba vitráží Sklo & olovo Malování skla
Předání čestného občanství obce Deštné v O.h. Zdeňku Andresovi, ústřední postavě celé tavby. (U mikrofonu Václav Šplíchal, napravo Zdeněk Andres) Celkový pohled, v přístřešku se skrývá pec sv. Máří Magdalény

Zpět - Back - Züruck