Lesy Orlických hor
Mohutné lesy, původně bukové a jedlové s příměsí
smrku a klenu, v suťových partiích se zastoupením lípy, jilmu a
olše, se působením člověka - zejména těžbou dřeva pro kutnohorské
doly a orlickohorské sklárny - změnily k nepoznání. V období před
osídlením území člověkem byl v Orlických horách dominantní buk lesní,
po něm následovala jedle bělokorá a třetí zde nejrozšířenější dřevinou
byl smrk ztepilý. Pro dobu kolonizace území je (podobně jako v jiných
oblastech) příznačný trvalý vzestup podílu smrku, přisuzovatelný
však nejen vlivům člověka, ale i změně klimatických poměrů (Firbas,
F.: Nacheiszeitliche Waldgeschichte Mitteleuropas. Jena 1954.).
Současný stav (z pohledu dlouhodobosti života
lesa se nejedná o stav posledních několika desetiletí, nýbrž přinejmenším
dvou uplynulých století) je charakterizován jednoznačnou převahou
smrku v druhové skladbě zdejších lesů. Ekologicky nestabilní nesmíšené
smrkové porosty utrpěly újmu zejména v 80. letech minulého století,
když v průběhu imisně ekologické kalamity byla převážná část (cca
1950 ha) porostů v hřebenových partiích hor vytěžena a zalesněna.
Nicméně v nově založených porostech dochází i nadále pod vlivem
celé řady nepříznivých faktorů k chřadnutí obnovovaných dřevin.
Svoji úlohu zde jistě sehrávají také zvýšené depozice dusíkatých
sloučenin a jejich účinek na jednotlivé složky zdejších ekosystémů.
Orlickohorské lesy tak i dnes příslušejí k nejvíce poškozovaným
přírodním lesních oblastem (PLO) v ČR.
|
Jedle
(Žamberské lesy) |
Obsah:
Výměra lesů, zastoupení
dřevin
Historie obhospodařování
lesů
Novodobé odumírání
lesních porostů
Majitelé lesních
pozemků
Použité prameny
Tiskové zprávy, odkazy
Výměra lesů,
zastoupení dřevin
|
|
Orlické hory jsou horskou oblastí, která se táhne
od Olešnice na SZ po Heřmanovice na JV a která je proťata hlubokými
údolími Divoké a Tiché Orlice. Celé pásmo je dlouhé 55 km, jeho
šířka kolísá mezi 3 až 8 km.
Přírodní lesní oblast (PLO) Orlické hory
zaujímá výměru 21 149 ha porostní půdy, 22 112 ha lesních pozemků
a celková katastrální výměra PLO činí 38 594 ha pozemků s průměrnou
lesnatostí 54,7 %.
Současná druhová skladba lesů je značně pozměněná
ve prospěch smrku ztepilého. U této dřeviny je skladba porostů velmi
silně narušená i provenienčně, tj. zalesňováním sadebním materiálem
nevhodného zeměpisného původu.
jehličnanů je 86 % (smrk 83; jedle 0,7; modřín
1,4; borovice 1,4; kleč 0,1 %)
listnáčů 11 % (buk 5; javor klen 0,8; olše
2; bříza 2; jeřáb 1; jasan 0,2 %)
3 % výměry PLO zaujímá holina.
Jedle a modřín jsou ojediněle vtroušeny v kulturách
a mlazinách. Z listnatých dřevin převládá jednoznačně buk, jeho
zastoupení je nejvyšší v dospělých porostech, daleko méně v porostech
mladých a v porostech středního stáří. Javor klen je vtroušen pouze
v mýtných porostech, olše se vyskytuje zejména ve starších lesních
porostech podél vodotečí. Jeřáb a břízy jsou přimíšeny převážně
jednotlivě v mladších porostech.
Historie lesního
hospodaření
|
|
Vegetace Orlických hor, tak jak vypadala před
zásahem člověka do krajiny v 13. století, byla výsledkem vývoje
rostlinstva ve čtvrtohorách. Z vegetačních rekonstrukcí vyplývá,
že podstatná část pohoří (cca 90 %) byla původně kryta bukovými
porosty s příměsí jedle, klenu a ve vyšších polohách i s příměsí
smrku. Nesmíšené horské smrčiny pokrývaly cca 1 – 2 % rozlohy v
nejvyšších nesouvislých partiích hor (cca nad 1050 – 1080 metrů
n. m.). Zbývající plochu pokrývaly zejména suťové lesy a částečně
i horské přípotoční luhy a olšiny.
|
Lesní
řád Maxmiliána II. z roku 1574 pro těžbu dřeva v rychnovských
i okolních lesích |
K výraznému zásahu do původní druhové, genetické,
prostorové a věkové skladby lesních porostů došlo v letech 1574
– 1703, kdy byla většina lesů Orlických hor vytěžena, a to zejména
pro potřeby kutnohorských dolů. Rychnovské panství získává roku
1560 jako odúmrť český panovník. Od roku 1570 pak nastává intenzivnější
těžba, která si vyžádala roku 1573 vyměření lesů, zřízení úřadu
vrchního lesmistra a 20.4.1574 vydání lesního řádu. Roku 1577 sice
prodává panovník rychnovské panství Burjanu Trčkovi z Lípy, ale
"kromě lesův a dříví, kteréž na tom
vrchu, jenž leží mezi řekami Zdobnicí a Orlicí, stojí a roste a
na budoucí časy státi růsti bude. To sobě Jeho Milost Císařská a
dědicům a budoucím JMC a budoucím králům českým vyměňovati a pozůstávati
ráčí". Tento lesní komplex byl pak nazván "rezervátní
lesy", protože jejich dřevo bylo rezervováno výhradně pro potřeby
Kutné Hory. Lesní porosty byly v podstatě holosečně vytěženy. V
souvislosti s touto velice intenzivní těžbou vznikly na předchozím
řídkém českém osídlení dvě dřevařské vesnice - Zdobnice a Říčky.
Lesní práce v lesích a horách na Rychnovsku provádělo místní české
obyvatelstvo a lesní sezónní dělníci z Kladska. Teprve po vytěžení
krkonošských lesů začátkem 17. století byla na Rychnovsko přesunuta
část dřevařských dělníků, kteří do Krkonoš přišli z Tyrol. Po příchodu
alpských dřevařů Kutnohorští roku 1606 naléhali, aby "nová
rychnovská plavba co nejspěšněji vystavena" byla,
a proto se opětovně přistoupilo k urychleným úpravám řečiště Zdobnice
a Říčky, takže už roku 1607 se začalo plavit dříví po Zdobnici a
Orlici.
|
Mandát
Rudolfa II. z 12.3.1610 oznamující zahájení dopravy dříví z
rychnovských lesů |
K zahájení této plavby vyšel roku 1608 patent,
roku 1610 další, kterým Rudolf II. oznamuje "...
novou plavbu, totiž po řece Vorlici, též říčkách Hřitšce a Zdobnici
až do řeky Labe vyzdvihnouti a spůsobiti ráčili, po kterýchžto řekách
a říčkách aby dříví jak k pálení uhlí, tak k jiným potřebám horním
z hor a lesův našich rychnovských tu, kdež sme za tou samou příčinou
s nemalým nákladem Naším v rozdílných místech nadýmače zdělali a
břehy koliti a pažiti dáti ráčili, oznámené dříví dolů k týmž Horám
Kutnám v kláptích plaveno býti mohlo ...". Rychnovská
plavba však nesplnila naděje v ni kladené. Množství dříví dodávaného
z rychnovského panství do Kutné hory bylo zhruba o polovinu nižší
než množství dříví dodaného z Krkonoš, mimo jiné i přes královské
patenty a upozornění, že krádeže dřeva budou trestány "na
hrdle".
Roku 1703 je královská část prodána synu Albrechta
Libštejnského z Kolowrat. Rozsáhlé vytěžené plochy nebyly
dlouhodobě obnovovány. Ještě v 2. polovině 18. století
zde byly četné enklávy vyklučených lesů na prodej a počátkem 19.
století bylo shledáno 640 ha odlesněných ploch na hřebenech Orlických
hor.
|
|
Kunštátská
kaple postavená na hřebenu hor (1035 m) pro bohoslužby dřevařských
dělníků.
(Foto J. Dostál: Orlické hory, 1939) |
Stav
"lesa" v současnosti, r. 2001 |
Druhová skladba orlickohorských lesních porostů
byla i v následném období ovlivněna řadou dalších faktorů. Patřily
k nim rovněž rozsáhlé těžby z let 1859 až 1863 i mnoho pozdějších
polomů. Na rozsáhlých, dlouho nezalesněných holinách vznikly (převážně
síjí, tj. výsevem semen lesních dřevin) málo kvalitní stejnorodé
smrkové porosty, které v místním drsném klimatu často trpěly větrem,
sněhem, jinovatkou a námrazou. Postupně z porostů vymizela jedle
bělokorá a z velké části i buk lesní. Buk i jedle jsou totiž stínomilné
dřeviny, jejichž obnova vyžaduje zástin a ochranu vzrostlého porostu.
K prosazení smrku ztepilého v druhové skladbě
lesů přispěla např. i pastva dobytka v lese (pochopitelně spásal
přednostně listnaté dřeviny, pichlavé jehličí mu tolik "nechutnalo")
a další vlivy. Také po polomu v roce 1912 byly plochy zalesňovány
provenienčně nevhodnými smrkovými sazenicemi, vypěstovanými z osiva
sbíraného ze stromů v nižších polohách Podorlicka (až o 600 metrů
níže), event. z jiných zeměpisných oblastí tehdejšího Rakousko-Uherska.
Bylo tomu tak především proto, že lesní hospodáři tehdy ještě neměli
k dispozici nynější poznatky z oboru genetiky lesních dřevin. Dlouhodobě
pozměňovaná druhová a provenienční skladba lesních porostů se projevila
např. v letech 1930 až 1933 značnými škodami sněhem a jinovatkou.
U velké části stromů stáří kolem 50 let tehdy došlo k vrcholovým
zlomům.
Na druhé straně je však nutné konstatovat,
že z oblasti Orlických hor jsou známy i výsledky vhodnějších způsobů
hospodaření, které se v minulém století staly vzorem pro hospodaření
v podobných horských a podhorských poměrech. Uvést lze řadu vynikajících
místních lesních hospodářů a pěstitelů lesa, zejména pak Huga Koniase
(Opočno), Josefa Egerta (Zaječiny) či docenta Vladimíra Peřinu a
ing. Vladimíra Zakopala (Výzkumná stanice pěstování lesa v Opočně).
Novodobé odumírání
lesních porostů
|
|
|
Zbytky
lesa na Tetřevci |
Imisní poškození lesních porostů v Orlických
horách se začalo projevovat zejména po roce 1980, přibližně tři
roky po uvedení tepelné elektrárny ve Chvaleticích do provozu. Vlivem
souběžného působení extrémních klimatických podmínek a antropogenních
imisí došlo v průběhu 80. let minulého století k velmi rychlému
zhoršení zdravotního stavu smrkových porostů na hřebenu Orlických
hor a po jejich odtěžení ke vzniku rozsáhlých holin, rozkládajících
se od Šerlichu po Anenský vrch. Ty byly v letech 1984 až 1990 obnovovány
zejména smrkem ztepilým, geograficky nepůvodním smrkem pichlavým
a klečí a dále některými listnáči - břízou bradavičnatou, jeřábem
ptačím, bukem lesním, javorem klenem a olší zelenou. Po přechodném
zlepšování zdravotního stavu porostů v letech 1987 – 1994 se po
roce 1996 opět začínají v nově založených i starších porostech projevovat
příznaky chřadnutí některých dřevin. Dochází k odumření stanovištně
nevhodné břízy, k poškozování jeřábu a buku zvěří a k pomístnému
poškození smrku ztepilého na nejexponovanějších stanovištích. Po
zimě 1998/99 dochází k výraznému poškození smrku ztepilého a místy
i smrku pichlavého na celém hlavním hřebenu Orlických hor i v některých
chráněných místech nižších poloh (zejména v oblasti Luisina údolí,
kde byl zaznamenán poněkud odlišný charakter poškození smrků). Pomístné
škody na smrku ztepilém byly pozorovány i ve výše položených přírodních
rezervacích – zejména v PR Sedloňovský vrch, NPR Bukačka a NPR Trčkov,
a to jak v uměle založených kulturách, tak i na jedincích z přirozené
obnovy geneticky cenných populací smrku v jádrových částech rezervací.
Po zimě 1999/2000 došlo k výraznému nárůstu výměry chřadnoucích
smrkových kultur. Oblast chřadnoucích smrčin již nereprezentovaly
pouze vrcholové partie pohoří, ale hranice poškození se posunula
níže k nadmořské výšce 800 m nad mořem. Další výrazné poškození
porostů vlivem abiotických faktorů (zejména škody mrazem) nastalo
po zimě 2001/2002. Současně bylo na některých lokalitách zaznamenáno
žloutnutí jehličí a postupné chřadnutí mýtných smrkových porostů
z důvodu deficitu hořčíku ve výživě stromů.
Fotografie z hlavního hřebene Orl.
hor, jaro 2002
|
|
Výhled
z Velké Deštné
na Jelenku |
Les
na Jelence |
|
|
Pohled
z úpatí Homole
na Korunu (Orel) |
Bukové
solitéry na vrcholu Homole |
|
|
Pohled
z Tetřevce na Homoli a Korunu |
Rašeliniště
se zbytky lesa
u Kunštátské kaple |
Příčin současného neuspokojivého stavu lesních
ekosystémů a zejména jejich stromové složky je nepochybně celá řada
a jejich analýza přísluší výzkumným organizacím. Zcela jistě je
možno uvést trvající civilizační tlak, zejména vysoké depozice sloučenin
dusíku, síry, chlóru, fluóru a dalších sloučenin či vysoké koncentrace
přízemního ozónu. Negativní působení antropogenních imisí se mimo
přímé působení na lesní dřeviny projevuje i acidifikací lesních
půd a jejich nutriční degradací (deficiencí živin).
Histologické analýzy rovněž prokázaly, že
chřadnutí smrku po zimě 2001/2002 způsobil v první řadě mráz, který
se vyskytl od podzimu do jara v několika vlnách přerušených oteplením
a dále pak kombinace mrazu s vysokou ozářeností za jasných zimních
dnů. Za prokázaný negativní abiotický vliv lze označit i anaerobní
stres (nedostatek kyslíku), v jehož důsledku odumřely větve a výhony
smrků nacházející se během zimy dlouhodobě pod sněhovou pokrývkou.
V jarním období pak smrkové porosty na řadě lokalit trpí tzv. fyziologickým
vyschnutím (jehličnaté dřeviny zejména za radiačního typu počasí
na jaře rychle vytranspirují disponobilní vodu z rostlinných pletiv,
avšak tuto ztrátu vody nemohou nahradit příjmem vody prostřednictvím
kořenů, neboť ty jsou v promrzlé a chladné půdě dosud neaktivní).
Poškozené smrkové výhony a větve jsou následně kolonizovány a napadány
celou řadou biotických škodlivých činitelů, z nichž lze uvést např.
houbu označovanou jako Ascocalyx abietina (Lagerb.) Schläpfer-Bernhard,
jejíž výskyt v porostech Orlických hor byl poprvé zjištěn před třemi
lety (v červnu 2000).
Specifický fenoménem celé oblasti je nejen
vysoký vstup dusíkatých sloučenin do ekosystému, ale jeho negativní
působení na dřeviny (iniciace růstu nadzemní části na úkor kořenů)
je navíc umocněno četnými deformacemi kořenových systémů smrků v
založených kulturách. Přičteme-li vliv dlouhodobých jarních přísušků,
nevyrovnanost průběhu klimatických faktorů v posledních dvou desetiletích
a jejich extrémy, technogenní poškození půdy při imisních těžbách
a při přípravě půdy pro zalesnění (pojezdy mechanizačních prostředků),
dále problematický (nevhodný) původ použitého sadebního materiálu
lesních dřevin i jeho nevhodnou výchozí morfologickou kvalitu (deformace
kořenů u krytokořenných semenáčků a sazenic) a zohledníme-li i řadu
dalších potenciálních negativních vlivů, pak nemůžeme s přílišným
optimismem vyhlížet budoucí bezproblémový vývoj lesních porostů
a ekosystémů v Orlických horách.
|
|
Jihovýchodní
svah Velké Deštné (přibližně 1050 m n.m.) |
Orlické hory představují v rámci ČR specifikum
nejen pokud se týká aktuálního zdravotního stavu lesních porostů,
ale i z pohledu nynější struktury majitelů lesních pozemků. Zatímco
v jiných pohraničních pohoří ČR je jejich dominantním vlastníkem
zpravidla vždy stát, resp. státní podnik Lesy
České republiky či jiná státní organizace (správy národních
parků), pak lesní pozemky na většině území Orlických horách vlastní
soukromí majitelé, jimž byly v rámci restitucí navráceny po roce
1993.
Lesy České republiky, s. p. (generální
ředitelství Hradec Králové, lesní
správa Rychnov n/Kn.) hospodaří pouze v části od Anenského vrchu
směrem na východ (Hanička, Suchý vrch).
Podhůří v této jihovýchodní části Orlických hor
však již opět náleží potomkům šlechtického rodu Parishů (Správa
Parishových lesů Žamberk).
Lesní pozemky v severozápadní a centrální části
Orlických hor vlastní tři ústřední soukromí majitelé. Významnou
výměru lesů (cca 5 200 ha porostní půdy) zaujímá majetek Jana
Kolowrata Krakowského, reprezentovaný Správou Kolowratských
lesů (SKL, sídlo Rychnov nad Kněžnou, Kolowratská 1). SKL obhospodařuje
centrální část Orl. hor (od Masarykovy chaty přes Velkou Deštnou
- Tetřevec - Komáří vrch až téměř k Anenskému vrchu), avšak s tím,
že dílčí úsek lesů (přibližně od Jelenky po Mezivrší včetně Lubného
a Luisina údolí) vlastní paní Soňa Klímová, která pro obhospodařování
svého majetku založila firmu "Lesy Janeček s. r. o."
se sídlem v Kvasinách u Rychnova nad Kněžnou. Název společnosti
nese jméno původního vlastníka lesů, pana ing. dr. Františka Janečka,
významného průmyslníka a osobnosti První republiky a mimo jiné i
spoluzakladatele zbrojovky, ve které byla v roce 1929 podle licence
Wanderer zahájena výroba legendárních československých motocyklů
značky JAWA (název firmy JAWA vznikl spojením počátečních písmen
JAneček a WAnderer).
Severozápadní část Orl. hor (zjednodušeně
lesy nalevo od silnice z Deštného přes Masarykovu chatu do Orlického
Záhoří, tedy Polom, Vrchmezí, Trčkov atd.) je majetkem Kristiny
Colloredo Mansfeldové, jejíž Správa lesního hospodářství sídlí
v Opočně (Opočno, Zámecká 6).
Většina výše uvedeného textu vychází z referátů,
publikovaných ve sborníku ze semináře "Lesnické hospodaření
v imisní oblasti Orlických hor" (Opočno 31. 8. - 1. 9.
2000; v roce 2000 vydal VÚLHM - Výzkumná stanice Opočno), který
jako zazipovaný .doc soubor o velikosti 5,1 MB je k dispozici ke
stažení zde.
Stať o těžbě dřeva pro kutnohorské doly je
použita z článku Jaroslava Šůly: Počátky osídlení horního
toku Divoké Orlice část 2. (Sborník Panorama 9, Dobré, SEN 2001,
str. 5 - 30.).
Podkladem textů, týkajících se "Historie
obhospodařování lesů", oddílu "Novodobé odumírání lesních
porostů" a pasáží o struktuře vlastníků lesů ("Majitelé
lesních pozemků"), byl rozsáhlý soubor literárních pramenů,
na jehož výběru spolupracoval pan Václav Nárovec z Výzkumného
ústavu lesního hospodářství a myslivosti - Výzkumné stanice
Opočno (VÚLHM
- VS Opočno). Jemu patří poděkování za laskavou spolupráci,
poradenství, konzultace a za poskytnutí písemných materiálů k dané
problematice. Z nich cituji pouze tyto nejdůležitější prameny
(uspořádáno vzestupně dle vročení práce):
KONIAS, H.: Lesní hospodářství. Praha 1951.
KADLUS, Z.: Rozšíření lesních dřevin v Orlických horách. In: Orlické
hory a Podorlicko. Sborník vlastivědných prací. Rychnov nad Kněžnou,
Muzeum Orlických hor 1971. s. 22 - 46.
PEŘINA, V. a kol.: Obnova a pěstování lesních porostů v oblastech
postižených průmyslovými imisemi. Praha, SZN 1984. 173 s.
PEŠKA, R.: Počátky zalesňování na Orlických horách. Orlické hory
(Rychnov nad Kněžnou), 1985, č. 7, s. 12 - 15.
PLÍVA, K., ŽLÁBEK, I.: Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha, SZN 1986.
313 s.
ŠACH, F.: Dopady mechanizovaného shrnování klestu na produktivnost
stanoviště v hřebenové partii Orlických hor. In: Práce VÚLHM. 79.
Jíloviště-Strnady, VÚLHM 1994, s. 125 - 139.
ŠACH, F. a kol.: Mohou imise i dnes škodit lesním porostům v Orlických
horách? Lesnická práce, 78, 1999, č. 10, s. 452 - 455.
HRUŠKA, J., CIENCIALA, E.: Dlouhodobá acidifikace a nitriční degradace
lesních půd - limitující faktor současného lesnictví. Praha, MŽP
2001. 159 s.
NÁROVEC, V.: Houba Ascocalyx abietina v dotazech a odpovědích. Lesnická
práce, 81, 2002, č. 7, s. 324 - 325.
MAUER, O. a kol.: Posouzení stavu kořenového systému smrku ztepilého
v oblasti Orlických hor. Závěrečná zpráva. Brno, Ústav zakládání
a pěstění lesů LDF MZLU v Brně 2002. 35 s.
ZAHRADNÍK, P.: Orlické hory - jak dál? Lesnická práce, 81, 2002,
č. 12, s. 543.
JANKOVSKÝ, L. a kol.: Posouzení
zdravotního stavu, možných příčin chřadnutí a stavu pletiv poškozených
smrků vybraných stanovišť oblasti Orlických hor. Brno, Ústav ochrany
lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně, 2002. (Soubor ve formátu pdf
je k dispozici na internetu, viz tento odkaz.
Velikost souboru 1,4 MB. K prohlížení je nutné mít nainstalovaný
program Acrobat
Reader.)
LOMSKÝ, B., ŠRÁMEK, V.: Hnojení lesů ČR v letech 2000-2002. In:
Využití chemické meliorace v lesním hospodářství ČR. Sborník referátů.
Kostelec nad Černými lesy, 18. 2. 2003. Praha, ČZU 2003, s. 8 -
16.
JANKOVSKÝ, L. a kol.: Chřadnutí smrků v Orlických horách. Lesnická
práce, 82, 2003, č. 4, s. 189 - 191.
Informace z oboru lesního hospodářství lze
čerpat například ze serveru Silv@rium.cz,
nebo z internetové podoby časopisu Lesnická
práce. Údaje z oboru ekologie a životního prostředí - server
"Ekolist po drátě" (ekolist.cz).
Přibližné určení a základní informace o PLO
č. 25 (přírodní lesní oblasti) Orlické
hory a PLO č. 26 Předhoří
Orlických hor viz mapka
na internetových stránkách Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v
Brandýse nad Labem - www.uhul.cz.
Na tomtéž serveru jsou k dispozici i "Informace o stavu lesa"
pro jednotlivé PLO: Orlické
hory, Předhoří
Orlických hor.
Pravidelně aktualizovaný přehled
článků (odkazy na primární zdroje informací) o zdravotním stavu
lesních porostů v Orlických (i jiných) horách naleznete a profesních
stránkách pana Václava
Nárovce z VÚLHM
- VS Opočno.
Na počátku března 2006 bylo vydáno "Stanovisko
vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů". Přepis
stanoviska naleznete zde (primární
zdroj - lesy.drosera.cz/).
18. dubna následovalo vyjádření Výzkumného ústavu lesního hospodářství
a myslivosti. Přepis vyjádření je k dispozici na této adrese
(primární zdroj
na webu VÚLHM). Okolnosti vzniku "Stanoviska" a následné
reakce shrnuje tento
článek (převzato z aktuálně.cz).
Dále je uveden přepis nejzajímavějších článků
o stavu lesů Orlických hor:
- Orlické hory ničí
dusík
MF Dnes, 22.5.2006
- Co poroste na horách
Ekonom, 5.2.2004
- Jaký les a za jakou
cenu
Respekt, 17.3.2003
- Odumírání českých
lesů pokračuje
Lidové noviny, 06.3.2003
- Problémy hospodaření
v lesích Orlických hor pohledem vlastníka
Lesnická práce 11/2002
- Poškození lesů Orlických
hor
Tisková zpráva VÚLHM publikovaná v časopise Lesnická práce 10/2002
- Odumírání orlických
lesů způsobuje několik příčin naráz
Ekolist.cz, 14.9.2002
- Zachraňte les
Respekt, 5.8.2002
- Proč umírají lesy? Zatím
nikdo neví
|
Bukový
porost na okraji PR Černý důl |
MF Dnes, 5.6.2002
- Kdo zaplatí ekologickou
katastrofu na horách?
Hradecké noviny, 4.6.2002
- Orlické hory postihla
nebývalá katastrofa
MF Dnes, 1.6.2002
- V Orlických horách
se vrátil čas, lesy mřou
MF Dnes, 17.11.2001
- V Orlických horách
probíhá vápnění lesů
Ekolist.cz, 12.8.2001
- Proč umírají i nedávno
vysazené lesy?
Týden č.33, 8.8.1999
|