Úvod

Střípky Orl. hor

Horopis, vodopis...
CHKO

Lesy Orlických hor

Mapa

Fotogalerie

Proměny v čase

Dobové fotografie

Pověsti, pohádky Orl.hor

Kostely Orl. hor

Opevnění Orl. hor

Rozhledny Orl. hor

Lokálky Podorlicka

Orlickohorské sklo

Ubytování

Tipy na výlet, cyklotrasy

Zima v Orl. horách

Trocha čísel...

Ze starých průvodců

Kniha návštěv

Odkazy, literatura



Vyhledávadlo


(výrazy zadávejte s diakritikou)

 

 

Lesy Orlických hor

 

Mohutné lesy, původně bukové a jedlové s příměsí smrku a klenu, v suťových partiích se zastoupením lípy, jilmu a olše, se působením člověka - zejména těžbou dřeva pro kutnohorské doly a orlickohorské sklárny - změnily k nepoznání. V období před osídlením území člověkem byl v Orlických horách dominantní buk lesní, po něm následovala jedle bělokorá a třetí zde nejrozšířenější dřevinou byl smrk ztepilý. Pro dobu kolonizace území je (podobně jako v jiných oblastech) příznačný trvalý vzestup podílu smrku, přisuzovatelný však nejen vlivům člověka, ale i změně klimatických poměrů (Firbas, F.: Nacheiszeitliche Waldgeschichte Mitteleuropas. Jena 1954.).

Současný stav (z pohledu dlouhodobosti života lesa se nejedná o stav posledních několika desetiletí, nýbrž přinejmenším dvou uplynulých století) je charakterizován jednoznačnou převahou smrku v druhové skladbě zdejších lesů. Ekologicky nestabilní nesmíšené smrkové porosty utrpěly újmu zejména v 80. letech minulého století, když v průběhu imisně ekologické kalamity byla převážná část (cca 1950 ha) porostů v hřebenových partiích hor vytěžena a zalesněna. Nicméně v nově založených porostech dochází i nadále pod vlivem celé řady nepříznivých faktorů k chřadnutí obnovovaných dřevin. Svoji úlohu zde jistě sehrávají také zvýšené depozice dusíkatých sloučenin a jejich účinek na jednotlivé složky zdejších ekosystémů. Orlickohorské lesy tak i dnes příslušejí k nejvíce poškozovaným přírodním lesních oblastem (PLO) v ČR.

 

Jedle
Jedle (Žamberské lesy)

Obsah:

  • Výměra lesů, zastoupení dřevin
  • Historie obhospodařování lesů
  • Novodobé odumírání lesních porostů
  • Majitelé lesních pozemků
  • Použité prameny
  • Tiskové zprávy, odkazy
  •  

     

     

     

  • Výměra lesů, zastoupení dřevin
  • Orlické hory jsou horskou oblastí, která se táhne od Olešnice na SZ po Heřmanovice na JV a která je proťata hlubokými údolími Divoké a Tiché Orlice. Celé pásmo je dlouhé 55 km, jeho šířka kolísá mezi 3 až 8 km.

    Přírodní lesní oblast (PLO) Orlické hory zaujímá výměru 21 149 ha porostní půdy, 22 112 ha lesních pozemků a celková katastrální výměra PLO činí 38 594 ha pozemků s průměrnou lesnatostí 54,7 %.

    Současná druhová skladba lesů je značně pozměněná ve prospěch smrku ztepilého. U této dřeviny je skladba porostů velmi silně narušená i provenienčně, tj. zalesňováním sadebním materiálem nevhodného zeměpisného původu.

     

  • jehličnanů je 86 % (smrk 83; jedle 0,7; modřín 1,4; borovice 1,4; kleč 0,1 %)
  • listnáčů 11 % (buk 5; javor klen 0,8; olše 2; bříza 2; jeřáb 1; jasan 0,2 %)
  • 3 % výměry PLO zaujímá holina.
  •  

    Jedle a modřín jsou ojediněle vtroušeny v kulturách a mlazinách. Z listnatých dřevin převládá jednoznačně buk, jeho zastoupení je nejvyšší v dospělých porostech, daleko méně v porostech mladých a v porostech středního stáří. Javor klen je vtroušen pouze v mýtných porostech, olše se vyskytuje zejména ve starších lesních porostech podél vodotečí. Jeřáb a břízy jsou přimíšeny převážně jednotlivě v mladších porostech.

     

     

     

  • Historie lesního hospodaření
  • Vegetace Orlických hor, tak jak vypadala před zásahem člověka do krajiny v 13. století, byla výsledkem vývoje rostlinstva ve čtvrtohorách. Z vegetačních rekonstrukcí vyplývá, že podstatná část pohoří (cca 90 %) byla původně kryta bukovými porosty s příměsí jedle, klenu a ve vyšších polohách i s příměsí smrku. Nesmíšené horské smrčiny pokrývaly cca 1 – 2 % rozlohy v nejvyšších nesouvislých partiích hor (cca nad 1050 – 1080 metrů n. m.). Zbývající plochu pokrývaly zejména suťové lesy a částečně i horské přípotoční luhy a olšiny.

     

    Lesní řád Maxmiliána II.
    Lesní řád Maxmiliána II. z roku 1574 pro těžbu dřeva v rychnovských i okolních lesích

    K výraznému zásahu do původní druhové, genetické, prostorové a věkové skladby lesních porostů došlo v letech 1574 – 1703, kdy byla většina lesů Orlických hor vytěžena, a to zejména pro potřeby kutnohorských dolů. Rychnovské panství získává roku 1560 jako odúmrť český panovník. Od roku 1570 pak nastává intenzivnější těžba, která si vyžádala roku 1573 vyměření lesů, zřízení úřadu vrchního lesmistra a 20.4.1574 vydání lesního řádu. Roku 1577 sice prodává panovník rychnovské panství Burjanu Trčkovi z Lípy, ale "kromě lesův a dříví, kteréž na tom vrchu, jenž leží mezi řekami Zdobnicí a Orlicí, stojí a roste a na budoucí časy státi růsti bude. To sobě Jeho Milost Císařská a dědicům a budoucím JMC a budoucím králům českým vyměňovati a pozůstávati ráčí". Tento lesní komplex byl pak nazván "rezervátní lesy", protože jejich dřevo bylo rezervováno výhradně pro potřeby Kutné Hory. Lesní porosty byly v podstatě holosečně vytěženy. V souvislosti s touto velice intenzivní těžbou vznikly na předchozím řídkém českém osídlení dvě dřevařské vesnice - Zdobnice a Říčky. Lesní práce v lesích a horách na Rychnovsku provádělo místní české obyvatelstvo a lesní sezónní dělníci z Kladska. Teprve po vytěžení krkonošských lesů začátkem 17. století byla na Rychnovsko přesunuta část dřevařských dělníků, kteří do Krkonoš přišli z Tyrol. Po příchodu alpských dřevařů Kutnohorští roku 1606 naléhali, aby "nová rychnovská plavba co nejspěšněji vystavena" byla, a proto se opětovně přistoupilo k urychleným úpravám řečiště Zdobnice a Říčky, takže už roku 1607 se začalo plavit dříví po Zdobnici a Orlici.
    Mandát Rudolfa II. z 12.3.1610
    Mandát Rudolfa II. z 12.3.1610 oznamující zahájení dopravy dříví z rychnovských lesů

    K zahájení této plavby vyšel roku 1608 patent, roku 1610 další, kterým Rudolf II. oznamuje "... novou plavbu, totiž po řece Vorlici, též říčkách Hřitšce a Zdobnici až do řeky Labe vyzdvihnouti a spůsobiti ráčili, po kterýchžto řekách a říčkách aby dříví jak k pálení uhlí, tak k jiným potřebám horním z hor a lesův našich rychnovských tu, kdež sme za tou samou příčinou s nemalým nákladem Naším v rozdílných místech nadýmače zdělali a břehy koliti a pažiti dáti ráčili, oznámené dříví dolů k týmž Horám Kutnám v kláptích plaveno býti mohlo ...". Rychnovská plavba však nesplnila naděje v ni kladené. Množství dříví dodávaného z rychnovského panství do Kutné hory bylo zhruba o polovinu nižší než množství dříví dodaného z Krkonoš, mimo jiné i přes královské patenty a upozornění, že krádeže dřeva budou trestány "na hrdle".

     

    Roku 1703 je královská část prodána synu Albrechta Libštejnského z Kolowrat. Rozsáhlé vytěžené  plochy  nebyly  dlouhodobě  obnovovány. Ještě v 2. polovině 18. století zde byly četné enklávy vyklučených lesů na prodej a počátkem 19. století bylo shledáno 640 ha odlesněných ploch na hřebenech Orlických hor.

     

    Kunštátská kaple Kunštátská kaple
    Kunštátská kaple postavená na hřebenu hor (1035 m) pro bohoslužby dřevařských dělníků.
    (Foto J. Dostál: Orlické hory, 1939)
    Stav "lesa" v současnosti, r. 2001

     

    Druhová skladba orlickohorských lesních porostů byla i v následném období ovlivněna řadou dalších faktorů. Patřily k nim rovněž rozsáhlé těžby z let 1859 až 1863 i mnoho pozdějších polomů. Na rozsáhlých, dlouho nezalesněných holinách vznikly (převážně síjí, tj. výsevem semen lesních dřevin) málo kvalitní stejnorodé smrkové porosty, které v místním drsném klimatu často trpěly větrem, sněhem, jinovatkou a námrazou. Postupně z porostů vymizela jedle bělokorá a z velké části i buk lesní. Buk i jedle jsou totiž stínomilné dřeviny, jejichž obnova vyžaduje zástin a ochranu vzrostlého porostu.

    K prosazení smrku ztepilého v druhové skladbě lesů přispěla např. i pastva dobytka v lese (pochopitelně spásal přednostně listnaté dřeviny, pichlavé jehličí mu tolik "nechutnalo") a další vlivy. Také po polomu v roce 1912 byly plochy zalesňovány provenienčně nevhodnými smrkovými sazenicemi, vypěstovanými z osiva sbíraného ze stromů v nižších polohách Podorlicka (až o 600 metrů níže), event. z jiných zeměpisných oblastí tehdejšího Rakousko-Uherska. Bylo tomu tak především proto, že lesní hospodáři tehdy ještě neměli k dispozici nynější poznatky z oboru genetiky lesních dřevin. Dlouhodobě pozměňovaná druhová a provenienční skladba lesních porostů se projevila např. v letech 1930 až 1933 značnými škodami sněhem a jinovatkou. U velké části stromů stáří kolem 50 let tehdy došlo k vrcholovým zlomům.

    Na druhé straně je však nutné konstatovat, že z oblasti Orlických hor jsou známy i výsledky vhodnějších způsobů hospodaření, které se v minulém století staly vzorem pro hospodaření v podobných horských a podhorských poměrech. Uvést lze řadu vynikajících místních lesních hospodářů a pěstitelů lesa, zejména pak Huga Koniase (Opočno), Josefa Egerta (Zaječiny) či docenta Vladimíra Peřinu a ing. Vladimíra Zakopala (Výzkumná stanice pěstování lesa v Opočně).

     

     

  • Novodobé odumírání lesních porostů
  • Zbytky lesa na Tetřevci (1043 m)
    Zbytky lesa na Tetřevci

    Imisní poškození lesních porostů v Orlických horách se začalo projevovat zejména po roce 1980, přibližně tři roky po uvedení tepelné elektrárny ve Chvaleticích do provozu. Vlivem souběžného působení extrémních klimatických podmínek a antropogenních imisí došlo v průběhu 80. let minulého století k velmi rychlému zhoršení zdravotního stavu smrkových porostů na hřebenu Orlických hor a po jejich odtěžení ke vzniku rozsáhlých holin, rozkládajících se od Šerlichu po Anenský vrch. Ty byly v letech 1984 až 1990 obnovovány zejména smrkem ztepilým, geograficky nepůvodním smrkem pichlavým a klečí a dále některými listnáči - břízou bradavičnatou, jeřábem ptačím, bukem lesním, javorem klenem a olší zelenou. Po přechodném zlepšování zdravotního stavu porostů v letech 1987 – 1994 se po roce 1996 opět začínají v nově založených i starších porostech projevovat příznaky chřadnutí některých dřevin. Dochází k odumření stanovištně nevhodné břízy, k poškozování jeřábu a buku zvěří a k pomístnému poškození smrku ztepilého na nejexponovanějších stanovištích. Po zimě 1998/99 dochází k výraznému poškození smrku ztepilého a místy i smrku pichlavého na celém hlavním hřebenu Orlických hor i v některých chráněných místech nižších poloh (zejména v oblasti Luisina údolí, kde byl zaznamenán poněkud odlišný charakter poškození smrků). Pomístné škody na smrku ztepilém byly pozorovány i ve výše položených přírodních rezervacích – zejména v PR Sedloňovský vrch, NPR Bukačka a NPR Trčkov, a to jak v uměle založených kulturách, tak i na jedincích z přirozené obnovy geneticky cenných populací smrku v jádrových částech rezervací. Po zimě 1999/2000 došlo k výraznému nárůstu výměry chřadnoucích smrkových kultur. Oblast chřadnoucích smrčin již nereprezentovaly pouze vrcholové partie pohoří, ale hranice poškození se posunula níže k nadmořské výšce 800 m nad mořem. Další výrazné poškození porostů vlivem abiotických faktorů (zejména škody mrazem) nastalo po zimě 2001/2002. Současně bylo na některých lokalitách zaznamenáno žloutnutí jehličí a postupné chřadnutí mýtných smrkových porostů z důvodu deficitu hořčíku ve výživě stromů.

     

    Fotografie z hlavního hřebene Orl. hor, jaro 2002

    Výhled z Velké Deštné Les na Jelence
    Výhled z Velké Deštné
    na Jelenku
    Les na Jelence
    Pohled z úpatí Homole Bukové solitéry na vrcholu Homole
    Pohled z úpatí Homole
    na Korunu (Orel)
    Bukové solitéry na vrcholu Homole
    Pohled z Tetřevce na Homoli a Korunu Rašeliniště se zbytky lesa u Kunštátské kaple
    Pohled z Tetřevce na Homoli a Korunu Rašeliniště se zbytky lesa
    u Kunštátské kaple

     

    Příčin současného neuspokojivého stavu lesních ekosystémů a zejména jejich stromové složky je nepochybně celá řada a jejich analýza přísluší výzkumným organizacím. Zcela jistě je možno uvést trvající civilizační tlak, zejména vysoké depozice sloučenin dusíku, síry, chlóru, fluóru a dalších sloučenin či vysoké koncentrace přízemního ozónu. Negativní působení antropogenních imisí se mimo přímé působení na lesní dřeviny projevuje i acidifikací lesních půd a jejich nutriční degradací (deficiencí živin).

    Histologické analýzy rovněž prokázaly, že chřadnutí smrku po zimě 2001/2002 způsobil v první řadě mráz, který se vyskytl od podzimu do jara v několika vlnách přerušených oteplením a dále pak kombinace mrazu s vysokou ozářeností za jasných zimních dnů. Za prokázaný negativní abiotický vliv lze označit i anaerobní stres (nedostatek kyslíku), v jehož důsledku odumřely větve a výhony smrků nacházející se během zimy dlouhodobě pod sněhovou pokrývkou. V jarním období pak smrkové porosty na řadě lokalit trpí tzv. fyziologickým vyschnutím (jehličnaté dřeviny zejména za radiačního typu počasí na jaře rychle vytranspirují disponobilní vodu z rostlinných pletiv, avšak tuto ztrátu vody nemohou nahradit příjmem vody prostřednictvím kořenů, neboť ty jsou v promrzlé a chladné půdě dosud neaktivní). Poškozené smrkové výhony a větve jsou následně kolonizovány a napadány celou řadou biotických škodlivých činitelů, z nichž lze uvést např. houbu označovanou jako Ascocalyx abietina (Lagerb.) Schläpfer-Bernhard, jejíž výskyt v porostech Orlických hor byl poprvé zjištěn před třemi lety (v červnu 2000).

    Specifický fenoménem celé oblasti je nejen vysoký vstup dusíkatých sloučenin do ekosystému, ale jeho negativní působení na dřeviny (iniciace růstu nadzemní části na úkor kořenů) je navíc umocněno četnými deformacemi kořenových systémů smrků v založených kulturách. Přičteme-li vliv dlouhodobých jarních přísušků, nevyrovnanost průběhu klimatických faktorů v posledních dvou desetiletích a jejich extrémy, technogenní poškození půdy při imisních těžbách a při přípravě půdy pro zalesnění (pojezdy mechanizačních prostředků), dále problematický (nevhodný) původ použitého sadebního materiálu lesních dřevin i jeho nevhodnou výchozí morfologickou kvalitu (deformace kořenů u krytokořenných semenáčků a sazenic) a zohledníme-li i řadu dalších potenciálních negativních vlivů, pak nemůžeme s přílišným optimismem vyhlížet budoucí bezproblémový vývoj lesních porostů a ekosystémů v Orlických horách.

    Zbytky lesa na Tetřevci (1043 m) Zbytky lesa na Tetřevci (1043 m)
    Jihovýchodní svah Velké Deštné (přibližně 1050 m n.m.)

     

     

  • Majitelé lesních pozemků
  • Orlické hory představují v rámci ČR specifikum nejen pokud se týká aktuálního zdravotního stavu lesních porostů, ale i z pohledu nynější struktury majitelů lesních pozemků. Zatímco v jiných pohraničních pohoří ČR je jejich dominantním vlastníkem zpravidla vždy stát, resp. státní podnik Lesy České republiky či jiná státní organizace (správy národních parků), pak lesní pozemky na většině území Orlických horách vlastní soukromí majitelé, jimž byly v rámci restitucí navráceny po roce 1993.

    Lesy České republiky, s. p. (generální ředitelství Hradec Králové, lesní správa Rychnov n/Kn.) hospodaří pouze v části od Anenského vrchu směrem na východ (Hanička, Suchý vrch).

    Podhůří v této jihovýchodní části Orlických hor však již opět náleží potomkům šlechtického rodu Parishů (Správa Parishových lesů Žamberk).

    Lesní pozemky v severozápadní a centrální části Orlických hor vlastní tři ústřední soukromí majitelé. Významnou výměru lesů (cca 5 200 ha porostní půdy) zaujímá majetek Jana Kolowrata Krakowského, reprezentovaný Správou Kolowratských lesů (SKL, sídlo Rychnov nad Kněžnou, Kolowratská 1). SKL obhospodařuje centrální část Orl. hor (od Masarykovy chaty přes Velkou Deštnou - Tetřevec - Komáří vrch až téměř k Anenskému vrchu), avšak s tím, že dílčí úsek lesů (přibližně od Jelenky po Mezivrší včetně Lubného a Luisina údolí) vlastní paní Soňa Klímová, která pro obhospodařování svého majetku založila firmu "Lesy Janeček s. r. o." se sídlem v Kvasinách u Rychnova nad Kněžnou. Název společnosti nese jméno původního vlastníka lesů, pana ing. dr. Františka Janečka, významného průmyslníka a osobnosti První republiky a mimo jiné i spoluzakladatele zbrojovky, ve které byla v roce 1929 podle licence Wanderer zahájena výroba legendárních československých motocyklů značky JAWA (název firmy JAWA vznikl spojením počátečních písmen JAneček a WAnderer).

    Severozápadní část Orl. hor (zjednodušeně lesy nalevo od silnice z Deštného přes Masarykovu chatu do Orlického Záhoří, tedy Polom, Vrchmezí, Trčkov atd.) je majetkem Kristiny Colloredo Mansfeldové, jejíž Správa lesního hospodářství sídlí v Opočně (Opočno, Zámecká 6).

     

     

     

     

  • Použité prameny
  • Většina výše uvedeného textu vychází z referátů, publikovaných ve sborníku ze semináře "Lesnické hospodaření v imisní oblasti Orlických hor" (Opočno 31. 8. - 1. 9. 2000; v roce 2000 vydal VÚLHM - Výzkumná stanice Opočno), který jako zazipovaný .doc soubor o velikosti 5,1 MB je k dispozici ke stažení zde.

     

    Stať o těžbě dřeva pro kutnohorské doly je použita z článku Jaroslava Šůly: Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice část 2. (Sborník Panorama 9, Dobré, SEN 2001, str. 5 - 30.).

     

    Podkladem textů, týkajících se "Historie obhospodařování lesů", oddílu "Novodobé odumírání lesních porostů" a pasáží o struktuře vlastníků lesů ("Majitelé lesních pozemků"), byl rozsáhlý soubor literárních pramenů, na jehož výběru spolupracoval pan Václav Nárovec z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti - Výzkumné stanice Opočno (VÚLHM - VS Opočno). Jemu patří poděkování za laskavou spolupráci, poradenství, konzultace a za poskytnutí písemných materiálů k dané problematice. Z nich cituji pouze tyto nejdůležitější prameny (uspořádáno vzestupně dle vročení práce):



    KONIAS, H.: Lesní hospodářství. Praha 1951.
    KADLUS, Z.: Rozšíření lesních dřevin v Orlických horách. In: Orlické hory a Podorlicko. Sborník vlastivědných prací. Rychnov nad Kněžnou, Muzeum Orlických hor 1971. s. 22 - 46.
    PEŘINA, V. a kol.: Obnova a pěstování lesních porostů v oblastech postižených průmyslovými imisemi. Praha, SZN 1984. 173 s.
    PEŠKA, R.: Počátky zalesňování na Orlických horách. Orlické hory (Rychnov nad Kněžnou), 1985, č. 7, s. 12 - 15.
    PLÍVA, K., ŽLÁBEK, I.: Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha, SZN 1986. 313 s.
    ŠACH, F.: Dopady mechanizovaného shrnování klestu na produktivnost stanoviště v hřebenové partii Orlických hor. In: Práce VÚLHM. 79. Jíloviště-Strnady, VÚLHM 1994, s. 125 - 139.
    ŠACH, F. a kol.: Mohou imise i dnes škodit lesním porostům v Orlických horách? Lesnická práce, 78, 1999, č. 10, s. 452 - 455.
    HRUŠKA, J., CIENCIALA, E.: Dlouhodobá acidifikace a nitriční degradace lesních půd - limitující faktor současného lesnictví. Praha, MŽP 2001. 159 s.
    NÁROVEC, V.: Houba Ascocalyx abietina v dotazech a odpovědích. Lesnická práce, 81, 2002, č. 7, s. 324 - 325.
    MAUER, O. a kol.: Posouzení stavu kořenového systému smrku ztepilého v oblasti Orlických hor. Závěrečná zpráva. Brno, Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MZLU v Brně 2002. 35 s.
    ZAHRADNÍK, P.: Orlické hory - jak dál? Lesnická práce, 81, 2002, č. 12, s. 543.
    JANKOVSKÝ, L. a kol.: Posouzení zdravotního stavu, možných příčin chřadnutí a stavu pletiv poškozených smrků vybraných stanovišť oblasti Orlických hor. Brno, Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně, 2002. (Soubor ve formátu pdf je k dispozici na internetu, viz tento odkaz. Velikost souboru 1,4 MB. K prohlížení je nutné mít nainstalovaný program Acrobat Reader.)
    LOMSKÝ, B., ŠRÁMEK, V.: Hnojení lesů ČR v letech 2000-2002. In: Využití chemické meliorace v lesním hospodářství ČR. Sborník referátů. Kostelec nad Černými lesy, 18. 2. 2003. Praha, ČZU 2003, s. 8 - 16.
    JANKOVSKÝ, L. a kol.: Chřadnutí smrků v Orlických horách. Lesnická práce, 82, 2003, č. 4, s. 189 - 191.

     

     

     

  • Tiskové zprávy, odkazy
  • Informace z oboru lesního hospodářství lze čerpat například ze serveru Silv@rium.cz, nebo z internetové podoby časopisu Lesnická práce. Údaje z oboru ekologie a životního prostředí - server "Ekolist po drátě" (ekolist.cz).

     

    Přibližné určení a základní informace o PLO č. 25 (přírodní lesní oblasti) Orlické hory a PLO č. 26 Předhoří Orlických hor viz mapka na internetových stránkách Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem - www.uhul.cz. Na tomtéž serveru jsou k dispozici i "Informace o stavu lesa" pro jednotlivé PLO: Orlické hory, Předhoří Orlických hor.

     

    Pravidelně aktualizovaný přehled článků (odkazy na primární zdroje informací) o zdravotním stavu lesních porostů v Orlických (i jiných) horách naleznete a profesních stránkách pana Václava Nárovce z VÚLHM - VS Opočno.

     

    Na počátku března 2006 bylo vydáno "Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů". Přepis stanoviska naleznete zde (primární zdroj - lesy.drosera.cz/). 18. dubna následovalo vyjádření Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Přepis vyjádření je k dispozici na této adrese (primární zdroj na webu VÚLHM). Okolnosti vzniku "Stanoviska" a následné reakce shrnuje tento článek (převzato z aktuálně.cz).

     

    Dále je uveden přepis nejzajímavějších článků o stavu lesů Orlických hor:

     

    ZAJÍMAVÁ MÍSTA:

    Anenský vrch

    Bartošovice v O.h.

    Bukačka

    Czarne bagno

    Černý důl

    Čertův důl

    Čihák

    Deštné

    Dobrošov

    Hadinec

    Hanička

    Jelení lázeň

    Kačerov

    Kamenec

    Komáří vrch

    Kunštátská kaple

    Kunvald

    Luisino Údolí

    Nebeská Rybná

    Neratov

    Olešnice v O.h.

    Orlice - Divoká, Tichá

    Orlické Záhoří

    Pastviny

    Pěčín

    Rokytnice v O.h.

    Říčky

    Sedloňov

    Sedloňovský černý kříž

    Suchý vrch

    Šerlich

    Šerlišský mlýn

    Velká Deštná

    Vrchmezí

    Vrchní Orlice

    Zdobnice

    Zemská brána

     

    Jiráskova horská
    cesta

     

    © www.orlickehory.net

       
    Zpět na úvod