Rozhledny
Orlických hor
Vrcholové partie Orlických hor jsou na rozhledny
poměrně chudé. Snad pro svoji oblost a nepřítomnost výraznějších
vrcholů, snad i proto, že byly pro turistiku objeveny relativně
pozdě. Odbory KČT začaly v tomto kraji působit až na počátku 90.
let 19.století. Německé spolky vznikaly až mnohem později a do turistického
dění příliš nezasahovaly, což ale neplatí pro sousední Bystřické
hory, kde působil velice činorodý Kladský horský spolek.
I přesto v Orlických horách a jejich okolí nalezneme
velice pozoruhodné stavby, ze kterých se nabízí mnoho nových a nečekaných
pohledů na důvěrně známý kraj.
"Záliba rozhlížet se
je vlastní mnoha národům. Existuje však několik zemí, kde byla,
alespoň v určitých epochách, povýšena na něco více, na součást životního
stylu. Stala se dokonce uměním, jež mělo své obdivovatele, mistry
i mecenáše. Dala vzniknout stavbám, mnohdy jednoduchým, jindy zas
velmi nákladným a honosným, které z čistě užitného hlediska nikdy
neměly žádný praktický význam. Jejich jediným účelem bylo poskytnout
člověku potěšení z výhledu."
(Jan Nouza: Rozhledny Čech,
Moravy a Slezska)
Dobrošov
(624 m)
Již za dva
roky po svém vzniku (1893) otevřel náchodský spolek KČT nově postavenou
chatu s rozhlednou na Dobrošově.
Působila velice skromně - stála pouhých 2 300 zlatých, měla tři
přízemní místnosti, nad nimiž se zvedala osmiboká, zděná, 6 m vysoká
věž. Od svého otevření 24. listopadu 1895 se dobrošovská chata stala
baštou náchodské turistiky a cílem mnoha rodinných výletů.
|
|
První podoba chaty na Dobrošově.
Sken
z turistického průvodce, rok vydání 1922. |
Nová chata, pojmenovaná po A.
Jiráskovi, byla poprvé veřejnosti otevřena r. 1923. Nedatovaná
pohlednice (Z). |
Neutuchající přízeň a zájem o Dobrošov vedl k myšlence
rozšířit kapacitu stávající chaty, nebo postavit objekt zcela nový.
Uskutečnit se tuto myšlenku podařilo v roce 1921, kdy u příležitosti
70. narozenin spisovatele Aloise Jiráska byl položen základní kámen
k nové chatě pojmenované na jeho počest. Do základů byla uložena
listina A. Jiráska s textem: "Bud'
požehnána, chato milá, stůj pevně v bouřích všech."
Plány na novou chatu vypracoval již v roce 1911 architekt Dušan
Jurkovič, který o dva roky dříve provedl zdařilou přestavbu
mlýna na turistickou útulnu v Pekle a současně opravoval a modernizoval
Bartoňův zámek v Novém Městě nad Metují.
|
Rok
2003 |
Toho dne, v sobotu 9. července 1921, přišly na vrchol
tisíce lidí, z nichž většina s sebou přinesla v batohu cihlu na
stavbu. Kdo se nechtěl nebo nemohl táhnout s takovým nákladem, vykoupil
se drobnou částkou, za niž obdržel pamětní pohlednici s návrhem
nové chaty. Zisk ve výši 90 000 Kč mohl být okamžitě použit k zahájení
stavby. Ta trvala dva roky a byla završena neméně slavnostním předáním
Jiráskovy chaty veřejnosti 30. září 1923.
Roku 1924 vyrostla v blízkosti chaty hospodářská
budova s dalšími ubytovacími kapacitami, opět dle návrhu Dušana
Jurkoviče. Továrník Bartoň, který svým finančním darem podpořil
vlastní výstavbu chaty, i nadále Jiráskově chatě prokazoval přízeň
- roku 1925 věnoval agregát na výrobu elektřiny (přípojka na veřejnou
síť byla zřízena až r. 1931). V roce 1929 byla chata rozšířena o
letní verandu, byl zaveden vodovod a telefon.
V souvislosti s budováním opevnění na Dobrošově
a v blízkém okolí byla chata 15. listopadu 1937 předána čs. armádě
(z rozhledny bylo možno sledovat jako na dlani přísně tajenou výstavbu
pevnosti Dobrošov, čemuž bylo nutno zabránit). Chata byla po mnichovském
diktátu opět otevřena 4.12.1938, kdy již opevnění ztratilo svůj
smysl a jeho stavba byla ukončena.
V období okupace byla mj. v okolí vysázena kosodřevina.
Po skončení války stihl KČST ještě zřídit ústřední
topení, ale již r. 1950 byla chata KČST odebrána. Zpět se do vlastnictví
KČT vrátila až po složitých jednáních v roce 1995, kdy byla zahájena
rozsáhlá rekonstrukce. Ta se však již r. 1996 pro nedostatek financí
zastavila. Teprve v roce 1999 se potřebné finanční prostředky podařilo
shromáždit, rekonstrukce se opět rozběhla, aby 14. září 2002 mohla
být Jiráskova chata slavnostně otevřena pro veřejnost.
Informace čerpány z článku Jana Hégra: Osmdesát
let Jiráskovy chaty s rozhlednou na Dobrošově (Sborník Panorama
11, Dobré, SEN 2003, str. 25 - 34.)
Dobrošov
na stránkách Klubu českých turistů v Náchodě
Dobrošov
na stránkách J. Nouzy
Vrchmezí
(1 084 m)
|
Rübartschova chata s rozhlednou
na Vrchmezí. Nedatovaná pohlednice (snad mezi léty 1920 -1930?) |
Vůbec první
vyhlídková stavba v Orlických horách byla postavena na Vrchmezí
(původní název Humeničnej) v 80. letech 19. století. Byla to dřevěná,
šestnáct metrů vysoká vyhlídková věž. Vedle ní, ale už na německé
straně, stávala chata s hostincem. Ta vznikla roku 1882 za podpory
Kladského horského spolku. Hostinským se stal Heinrich Rübartsch,
rodák z nedalekého Grunwaldu (dnes polský Zielenec) a potomek české
exulantské rodiny ze Sušicka. Na svůj původ nikdy nezapomněl a někdejším
krajanům, jak dokládají chvály z dobových turistických průvodců,
zachovával přízeň, což v tehdejších dobách a v tamních končinách
zvykem příliš nebývalo.
"
Vrchmezí. (Hohe Mense, 1083). Rozhledna zřízená od kladského spolku
turistů je 28 m vysoká; velmi dobrý hostinec Rübartschův, z emigrantské
české rodiny Rybářův ze Strakonic; rád ukáže Pelclovu českou kroniku.
Nocleh 1.-, 1.50. Vyhlídka z Vrchmezí je všestranná a úchvatně krásná.
K severu a východu celé hrabství Kladské, lemované horami Sovími
a Rychlebskými, s ohromnou skupinou Kralického Sněžníku s vysokou
rozhlednou, za ním Jeseníky a před ním oba hřebeny Orlických hor
s údolím Divoké Orlice s řadou dědin; k severu velbloudí hřbet Hejšoviny
a táhlé stěny Broumovské. Do Čech viděti je přes Olešnici až na
Krkonoše, na středohoří , Kunětickou horu, k Hradci Králové......až
na Žamberk. " (Chyský,
Hory Orlické, 1913)
V roce 1910 byla původní věž natolik zchátralá,
že se vedení Kladského spolku rozhodlo nahradit ji stavbou kamennou.
Z finančních důvodů se však postavila rozhledna opět dřevěná, jen
o několik metrů vyšší.
V roce 1930 umírá starý Rübartsch a chatu přebírá
jeho vnuk, který ale k českým návštěvníkům neměl už tak vřelý vztah,
"....smýšlení rodiny i poměrů se změnilo."
(Dostál, Orlické hory, 1939).
V roce 1946 chata vyhořela a pravděpodobně
v téže době zanikla i rozhledna.
V Polsku se prý v současné době uvažuje o výstavbě
nové rozhledny.
Rozhledna
na Polomském kopci (1 050 m)
Ve třicátých
letech se začaly na hranici se sousedním Německem přiostřovat národnostní
spory. Turistům se nedoporučovalo používat do té doby velice oblíbené
Steinmanovy cesty s nádhernými výhledy do Pruska, jdoucí po státní
hranici. Byla vyznačena a upravena cesta nová, a to přes Polomský
vrch, kde byla v roce 1935 otevřena i nová rozhledna. Šlo o jednoduchou
trámovou konstrukci o třech patrech, uváděnou pod jménem Vyhlídka
dr. Valiny. Bohužel, podobně jako na Vrchmezí, i tato rozhledna
brzy po válce zanikla.
Velká
Deštná (1 115 m)
Velká
Deštná se mohla až donedávna chlubit hned dvěma nej - je to
nejvyšší hora Orlických hor, a zároveň měla na svém temeni nejmenší
rozhlednu tohoto pohoří. Byla jí vyhlídková věž ze čtyř otesaných
kmenů spojených do tvaru pyramidy. Ve výšce pouhých pěti metrů se
nalézala jednoduchá vyhlídková plošina. I těchto pět metrů však
stačilo na to, aby se z ní otevřel úchvatný kruhový rozhled.
Rozhledna byla postavena v srpnu 1992 díky pionýrům
z Náchoda, kteří mají základnu v osadě Kamenec.
Věnovali ji panu Štefanu Matejíkovi, místnímu hajnému a bývalému
členu Horské služby v Deštném, k jeho šedesátinám. Od té doby se
jí říkalo Štefanova vyhlídka. V roce 2003 byla již značně
chatrná rozhledna nahrazena novou, opět dřevěnou, o něco málo vyšší
konstrukcí. I ta však v drsných podmínkách brzo zvetšela, a proto
byla v roce 2010 stržena. Velká Deštná tak nyní zůstává bez vyhlídkové
stavby. (Již dříve se objevovaly snahy o vybudování "klasické"
rozhledny, ať už z kamene nebo kovu, pro komplikace při jednáních
s majitelem pozemku Janem Kolowratem Krakovským však nikdy nebyla
žádná stavba realizována.)
Na Deštné stávala podobná vyhlídková věž již několikrát
v minulosti. "... Jdeme neustále do
strmého vrchu, a na vrcholu kolkol vysoké lesy vyhlídku zastiňují.
Není tu ani rozhledny ani restaurace. Před několika lety stávala
tu jakási dřevěná pavlač nebo "tribuna", ale tu vichr
a bouře rozmetaly..." (Čeněk
Kalandra: Krajina Orlická, str. 92. Vydáno jako 7. svazek edice
KČT "Českým krajem" v Praze roku 1895.) Pravděpodobně
byla věž vždy po čase obnovována (sloužila zároveň jako triangulační
bod), nebot' se o ní zmiňuje i několik turistických průvodců z 20.
a 30. let dvacátého století.
Dřevěná
věž na Velké Deštné stávala i v sedmdesátých letech, jak dokládá
fotografie pana Ivana Pašťalky: "Fotku jsem pořídil v zimě
1976-77. Jak dlouho byla tato rozhledna v provozu si nevzpomínám,
ale myslím, že byla zlikvidována již koncem 70. let."
Anenský
vrch (991 m)
Na
Anenském vrchu stávala
už od roku 1766 hojně navštěvovaná kaple sv. Anny. Pravděpodobně
někdy před rokem 1910 byla těsně vedle ní postavena jednoduchá dřevěná
věž, netradičního vzhledu, s úzkou vyhlídkovou plošinou, na
níž se sotva směstnali čtyři lidé. Pod ní byl nouzový úkryt, který
v zimě oceňovali především lyžaři. Co prý návštěvníkům nejvíce vadilo,
byla samotná kaple, bránící ve výhledu severním směrem. Rozhledna
pravděpodobně zanikla v průběhu první světové války, nejspíše však
až po roce 1917, nebot' následující článek patrně mluví ještě o
této první věži:
"...Ernestinenberg
má sice rozhlednu, totiž labilní soustavu několika žebříků, ale
jednak je tak nízká, že sousední kaple je v cestě výhledu na sever,
a jednak dříví, z něhož je vystavěna, je už tak chatrné, že by jedině
pomohla nová a lepší rozhledna......"(Časopis Turistů,
1917)
Dle
následujícího pohledu lze usuzovat, že nová vyšší rozhledna byla
na Anenském vrchu později vskutku postavena. Les okolo kaple dává
tušit, že se jedná o pohled mladší než předchozí.
Kaple na Anenském vrchu stála až do roku
1937, kdy byla při stavbě opevnění rozebrána a přenesena do Hadince
u Vrchní Orlice, kde byla opět postavena. (viz Anenský
vrch a Hadinec)
V roce 2010 byla slavnostně otevřena nová rozhledna
Anna, sedmnáct metrů vysoká dřevěná stavba s kovovými prvky
(schodiště, zábradlí). Nosné sloupy jsou z modřínů vybraných v oblasti
Rychnova nad Kněžnou, podlaha vyhlídkové plošiny, která je umístěna
ve výšce 12 metrů, je z dubu, dřevěné výplně zábradlí pak z borovice.
Z rozhledny jsou krásné výhledy na Suchý
vrch, Králický Sněžník, do Polska na Bystřické hory a samozřejmě
na vlastní hřeben Orlických hor i na západ do podhůří OH.
Věž je volně přístupná celoročně.
Rozálka
u Žamberka (470 m)
Tato rozhledna,
vlastně kopie táborské rozhledny Hýlačky, byla na Kapelském vrchu
v sousedství kaple sv. Rozálie postavena v roce 1932. Dvacet metrů
vysoká Rozálka má tvar starobylé husitské hlásky. Obvykle
bývá uzamčena, klíče si však lze vyzvednout na adrese vyznačené
u vstupních dveří.
Suchý
vrch (995 m)
Nejmohutnější
rozhledna Orlických hor stojí na Suchém
vrchu u Jablonného nad Orlicí. Byla postavena v letech 1931
- 32 podle návrhu architekta Patrmanna. 32 metrů vysoká věž se dvěma
vyhlídkovými ochozy zároveň sloužila jako vodárna pro sousední chatu,
která byla postavena již o něco dříve, v letech 1926 - 28. (Historie
Suchého vrchu je však ještě starší - už v r. 1925 zde byla nákladem
10.000 Kčs postavena dřevěná útulna pro turisty k ochraně před nepohodou.)
Nová zděná chata byla vybudována podle plánu architekta Jaroslava
Stejskala. Její výstavba se stala demonstrací síly českého turistického
hnutí, pronikajícího stále více do pohraničních, z velké části německých
oblastí. I proto dostala jméno prvního prvorepublikového předsedy
vlády Karla Kramáře.
Po roce 1938 chata vystřídala řadu majitelů a několikrát
změnila jméno i podobu. Dne 16.3.1939 byla chata zabrána německou
armádou a byl v ní zřízen rehabilitační ústav pro zraněné letce.
Po válce byla opět otevřena veřejnosti. 16. února 1945 navštívil
chatu i Petr Bezruč, který do pamětní knihy vepsal tyto verše:
"Letím
k chatě jako bezduchý,
na déšť, když se spustí, kleji.
Suchý Vrch buď vždycky suchý,
když turisté k němu spějí"
V roce 1953 byla chata převzata armádou a byla
využívána jako rekreační středisko pro armádu až do roku 1961, kdy
se vrátila do používání široké veřejnosti. Rozhledna byla v šedesátých
letech osazena televizními anténami, a zároveň byla zasklena horní
terasa. V osmdesátých letech zmizela celá vrchní část věže pod kovovou
kuželovitou nástavbou a pro vyhlídku zbyl už jen spodní prosklený
ochoz.
Chata byla z důvodu nepodařené privatizace dlouhou
dobu uzavřená (a zcela bez vnitřního zařízení), pouze rozhledna
byla v sezóně přístupná. V noci 16.7. 2003 vypukl v opuštěné
chatě požár. V MF Dnes v této souvislosti vyšly dva články -
Opuštěnou Kramářovu
chatu zachvátil požár ze 17.7. a Požár
Kramářovy chaty zřejmě způsobil žhář z 18.7. "Příčinu
požáru se přes dlouhé vyšetřování za pomoci speciálně vycvičeného
psa nepodařilo objasnit. Téměř veřejným tajemstvím ale je, že chatu
zřejmě někdo úmyslně zapálil. "Jsou to už jen dohady, ale vyloučit
se to rozhodně nedá, bohužel ani dokázat, nebylo dosti důkazů,"
uvedl jeden z policistů, který se případem zabýval. "Podařilo
se sice najít ohniska požáru i chemické látky, ale pak byl případ
odložen," uvedla mluvčí hasičů Vendula Horáková."
(MF Dnes, 10.12.2003)
O chatu již dříve usilovalo Sdružení obcí Orlicko
s tím, že ji i za podpory Pardubického kraje opraví a zprovozní
(článek v MF Dnes z 4.1.2003 - Sdružení
obcí chce opravit chatu na Suchém vrchu).
Od května 2011 probíhá obnova chaty s důrazem
na maximální přiblížení původnímu vzhledu budovy. Ukončení rekonstrukce
ja plánováno na červenec 2012. Pravidelně aktualizované informace
z průběhu rekonstrukce najdete na stránkách www.kramarovachata-cvs.cz
V současné době je v provozu pouze rozhledna a malý bufet. Otevřeno
je denně 10:00 - 18:00 (včetně víkendů a svátků).
www.suchyvrch.cz
www.suchyvrch.com
V šířeji chápaném regionu Orlických
hor a jejich podhůří lze nalézt ještě další rozhledny: kovová ústeckoorlická
"Stříbrná
krasavice" na Andrlově chlumu, rozhledna
na Lázku u Lanškrouna a věž v Libníkovicích, 5 km severně
od Třebechovic pod Orebem. Na Kozlovském kopci u České Třebové
stávala již dříve rozhledna, nová, s vyhlídkovou plošinou ve výšce
32,5 metrů, je otevřena od 19.5.2001.
Nad Králíkami byla v roce 2001 postavena
poněkud rozporuplná rozhledna
na Hedeči (vrch Val 790 m n. m.), veřejnosti je volně přístupná.
Do dnešních dnů se nedochovala vyhlídková věž v
Brandýse nad Orlicí, Annina rozhledna postavená v zřícenině hradu
Žampach, ani Bučina, postavená vlastním nákladem a vlastními silami
obce Bystré u Dobrušky.
Informace jsem čerpal především z výše citované
knihy - Jan Nouza: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska (Nakladatelství
555, Liberec 1999). Od stejného autora existují i internetové stránky
- Obrázky
z historie rozhleden v Čechách a na Moravě
Krátká videoukázka
z dokumentu České televize "Rozhlédni se, člověče"
(kliknutím na odkaz se otevře Windows Media Player). Stránka
věnovaná tomuto dokumentu na serveru ČT.
|