Úvod

Střípky Orl. hor

Horopis, vodopis...
CHKO

Lesy Orlických hor

Mapy

Fotogalerie

Proměny v čase

Dobové fotografie

Pověsti, pohádky Orl.hor

Kostely Orl. hor

Opevnění Orl. hor

Rozhledny Orl. hor

Lokálky Podorlicka

Orlickohorské sklo

Ubytování

Tipy na výlet, cyklotrasy

Zima v Orl. horách

Trocha čísel...

Ze starých průvodců

Kniha návštěv

Infocentra, odkazy, literatura



Vyhledávadlo


(výrazy zadávejte s diakritikou)

Česká verzeEnglish Rozhledny Orlických hor

Vrcholové partie Orlických hor jsou na rozhledny poměrně chudé. Snad pro svoji oblost a nepřítomnost výraznějších vrcholů, snad i proto, že byly pro turistiku objeveny relativně pozdě. Odbory KČT začaly v tomto kraji působit až na počátku 90. let 19.století. Německé spolky vznikaly až mnohem později a do turistického dění příliš nezasahovaly, což ale neplatí pro sousední Bystřické hory, kde působil velice činorodý Kladský horský spolek.

I přesto v Orlických horách a jejich okolí nalezneme velice pozoruhodné stavby, ze kterých se nabízí mnoho nových a nečekaných pohledů na důvěrně známý kraj.

"Záliba rozhlížet se je vlastní mnoha národům. Existuje však několik zemí, kde byla, alespoň v určitých epochách, povýšena na něco více, na součást životního stylu. Stala se dokonce uměním, jež mělo své obdivovatele, mistry i mecenáše. Dala vzniknout stavbám, mnohdy jednoduchým, jindy zas velmi nákladným a honosným, které z čistě užitného hlediska nikdy neměly žádný praktický význam. Jejich jediným účelem bylo poskytnout člověku potěšení z výhledu."

(Jan Nouza: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska)

 

 

Dobrošov (624 m)


Již za dva roky po svém vzniku (1893) otevřel náchodský spolek KČT nově postavenou chatu s rozhlednou na Dobrošově. Působila velice skromně - stála pouhých 2 300 zlatých, měla tři přízemní místnosti, nad nimiž se zvedala osmiboká, zděná, 6 m vysoká věž. Od svého otevření 24. listopadu 1895 se dobrošovská chata stala baštou náchodské turistiky a cílem mnoha rodinných výletů.

 

Původní chata na Dobrošově. Sken z turistického průvodce, rok vydání 1922. Nová chata, pojmenovaná po A. Jiráskovi, byla poprvé veřejnosti otevřena r. 1923. Nedatovaná pohlednice (Z).
První podoba chaty na Dobrošově. Sken
z turistického průvodce, rok vydání 1922.
Nová chata, pojmenovaná po A. Jiráskovi, byla poprvé veřejnosti otevřena r. 1923. Nedatovaná pohlednice (Z).

 

Neutuchající přízeň a zájem o Dobrošov vedl k myšlence rozšířit kapacitu stávající chaty, nebo postavit objekt zcela nový. Uskutečnit se tuto myšlenku podařilo v roce 1921, kdy u příležitosti 70. narozenin spisovatele Aloise Jiráska byl položen základní kámen k nové chatě pojmenované na jeho počest. Do základů byla uložena listina A. Jiráska s textem: "Bud' požehnána, chato milá, stůj pevně v bouřích všech." Plány na novou chatu vypracoval již v roce 1911 architekt Dušan Jurkovič, který o dva roky dříve provedl zdařilou přestavbu mlýna na turistickou útulnu v Pekle a současně opravoval a modernizoval Bartoňův zámek v Novém Městě nad Metují.

Rok 2003
Rok 2003

Toho dne, v sobotu 9. července 1921, přišly na vrchol tisíce lidí, z nichž většina s sebou přinesla v batohu cihlu na stavbu. Kdo se nechtěl nebo nemohl táhnout s takovým nákladem, vykoupil se drobnou částkou, za niž obdržel pamětní pohlednici s návrhem nové chaty. Zisk ve výši 90 000 Kč mohl být okamžitě použit k zahájení stavby. Ta trvala dva roky a byla završena neméně slavnostním předáním Jiráskovy chaty veřejnosti 30. září 1923.

Roku 1924 vyrostla v blízkosti chaty hospodářská budova s dalšími ubytovacími kapacitami, opět dle návrhu Dušana Jurkoviče. Továrník Bartoň, který svým finančním darem podpořil vlastní výstavbu chaty, i nadále Jiráskově chatě prokazoval přízeň - roku 1925 věnoval agregát na výrobu elektřiny (přípojka na veřejnou síť byla zřízena až r. 1931). V roce 1929 byla chata rozšířena o letní verandu, byl zaveden vodovod a telefon.

V souvislosti s budováním opevnění na Dobrošově a v blízkém okolí byla chata 15. listopadu 1937 předána čs. armádě (z rozhledny bylo možno sledovat jako na dlani přísně tajenou výstavbu pevnosti Dobrošov, čemuž bylo nutno zabránit). Chata byla po mnichovském diktátu opět otevřena 4.12.1938, kdy již opevnění ztratilo svůj smysl a jeho stavba byla ukončena.

Jiráskova chata

V období okupace byla mj. v okolí vysázena kosodřevina.

Po skončení války stihl KČST ještě zřídit ústřední topení, ale již r. 1950 byla chata KČST odebrána. Zpět se do vlastnictví KČT vrátila až po složitých jednáních v roce 1995, kdy byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce. Ta se však již r. 1996 pro nedostatek financí zastavila. Teprve v roce 1999 se potřebné finanční prostředky podařilo shromáždit, rekonstrukce se opět rozběhla, aby 14. září 2002 mohla být Jiráskova chata slavnostně otevřena pro veřejnost.

 

Informace čerpány z článku Jana Hégra: Osmdesát let Jiráskovy chaty s rozhlednou na Dobrošově (Sborník Panorama 11, Dobré, SEN 2003, str. 25 - 34.)


Dobrošov na stránkách Klubu českých turistů v Náchodě

Dobrošov na stránkách J. Nouzy

 

 

Vrchmezí (1 084 m)


 

Rübartschova chata s rozhlednou na Vrchmezí. Nedatovaná pohlednice.
Rübartschova chata s rozhlednou na Vrchmezí. Nedatovaná pohlednice (snad mezi léty 1920 -1930?)

Vůbec první vyhlídková stavba v Orlických horách byla postavena na Vrchmezí (původní název Humeničnej) v 80. letech 19. století. Byla to dřevěná, šestnáct metrů vysoká vyhlídková věž. Vedle ní, ale už na německé straně, stávala chata s hostincem. Ta vznikla roku 1882 za podpory Kladského horského spolku. Hostinským se stal Heinrich Rübartsch, rodák z nedalekého Grunwaldu (dnes polský Zielenec) a potomek české exulantské rodiny ze Sušicka. Na svůj původ nikdy nezapomněl a někdejším krajanům, jak dokládají chvály z dobových turistických průvodců, zachovával přízeň, což v tehdejších dobách a v tamních končinách zvykem příliš nebývalo.

 

" Vrchmezí. (Hohe Mense, 1083). Rozhledna zřízená od kladského spolku turistů je 28 m vysoká; velmi dobrý hostinec Rübartschův, z emigrantské české rodiny Rybářův ze Strakonic; rád ukáže Pelclovu českou kroniku. Nocleh 1.-, 1.50. Vyhlídka z Vrchmezí je všestranná a úchvatně krásná. K severu a východu celé hrabství Kladské, lemované horami Sovími a Rychlebskými, s ohromnou skupinou Kralického Sněžníku s vysokou rozhlednou, za ním Jeseníky a před ním oba hřebeny Orlických hor s údolím Divoké Orlice s řadou dědin; k severu velbloudí hřbet Hejšoviny a táhlé stěny Broumovské. Do Čech viděti je přes Olešnici až na Krkonoše, na středohoří , Kunětickou horu, k Hradci Králové......až na Žamberk. " (Chyský, Hory Orlické, 1913)

 

V roce 1910 byla původní věž natolik zchátralá, že se vedení Kladského spolku rozhodlo nahradit ji stavbou kamennou. Z finančních důvodů se však postavila rozhledna opět dřevěná, jen o několik metrů vyšší.

V roce 1930 umírá starý Rübartsch a chatu přebírá jeho vnuk, který ale k českým návštěvníkům neměl už tak vřelý vztah, "....smýšlení rodiny i poměrů se změnilo." (Dostál, Orlické hory, 1939).

V roce 1946 chata vyhořela a pravděpodobně v téže době zanikla i rozhledna.

V Polsku se prý v současné době uvažuje o výstavbě nové rozhledny.

 

 

 

Rozhledna na Polomském kopci (1 050 m)


Ve třicátých letech se začaly na hranici se sousedním Německem přiostřovat národnostní spory. Turistům se nedoporučovalo používat do té doby velice oblíbené Steinmanovy cesty s nádhernými výhledy do Pruska, jdoucí po státní hranici. Byla vyznačena a upravena cesta nová, a to přes Polomský vrch, kde byla v roce 1935 otevřena i nová rozhledna. Šlo o jednoduchou trámovou konstrukci o třech patrech, uváděnou pod jménem Vyhlídka dr. Valiny. Bohužel, podobně jako na Vrchmezí, i tato rozhledna brzy po válce zanikla.



 

Velká Deštná (1 115 m)


Štefanova vyhlídka (Rok 2001)Velká Deštná se mohla až donedávna chlubit hned dvěma nej - je to nejvyšší hora Orlických hor, a zároveň měla na svém temeni nejmenší rozhlednu tohoto pohoří. Byla jí vyhlídková věž ze čtyř otesaných kmenů spojených do tvaru pyramidy. Ve výšce pouhých pěti metrů se nalézala jednoduchá vyhlídková plošina. I těchto pět metrů však stačilo na to, aby se z ní otevřel úchvatný kruhový rozhled.

Rozhledna byla postavena v srpnu 1992 díky pionýrům z Náchoda, kteří mají základnu v osadě Kamenec. Věnovali ji panu Štefanu Matejíkovi, místnímu hajnému a bývalému členu Horské služby v Deštném, k jeho šedesátinám. Od té doby se jí říkalo Štefanova vyhlídka. V roce 2003 byla již značně chatrná rozhledna nahrazena novou, opět dřevěnou, o něco málo vyšší konstrukcí. I ta však v drsných podmínkách brzo zvetšela, a proto byla v roce 2010 stržena. Velká Deštná tak nyní zůstává bez vyhlídkové stavby. (Již dříve se objevovaly snahy o vybudování "klasické" rozhledny, ať už z kamene nebo kovu, pro komplikace při jednáních s majitelem pozemku Janem Kolowratem Krakovským však nikdy nebyla žádná stavba realizována.)

Na Deštné stávala podobná vyhlídková věž již několikrát v minulosti. "... Jdeme neustále do strmého vrchu, a na vrcholu kolkol vysoké lesy vyhlídku zastiňují. Není tu ani rozhledny ani restaurace. Před několika lety stávala tu jakási dřevěná pavlač nebo "tribuna", ale tu vichr a bouře rozmetaly..." (Čeněk Kalandra: Krajina Orlická, str. 92. Vydáno jako 7. svazek edice KČT "Českým krajem" v Praze roku 1895.) Pravděpodobně byla věž vždy po čase obnovována (sloužila zároveň jako triangulační bod), nebot' se o ní zmiňuje i několik turistických průvodců z 20. a 30. let dvacátého století.

Velká Deštná v zimě 1976/77 (foto Ivan Pašťalka)Dřevěná věž na Velké Deštné stávala i v sedmdesátých letech, jak dokládá fotografie pana Ivana Pašťalky: "Fotku jsem pořídil v zimě 1976-77. Jak dlouho byla tato rozhledna v provozu si nevzpomínám, ale myslím, že byla zlikvidována již koncem 70. let."

 

 

 


 

Anenský vrch (991 m)


Kaple sv. Anny s rozhlednou. (H, nedatováno)Na Anenském vrchu stávala už od roku 1766 hojně navštěvovaná kaple sv. Anny. Pravděpodobně někdy před rokem 1910 byla těsně vedle ní postavena jednoduchá dřevěná věž, netradičního vzhledu, s úzkou vyhlídkovou plošinou, na níž se sotva směstnali čtyři lidé. Pod ní byl nouzový úkryt, který v zimě oceňovali především lyžaři. Co prý návštěvníkům nejvíce vadilo, byla samotná kaple, bránící ve výhledu severním směrem. Rozhledna pravděpodobně zanikla v průběhu první světové války, nejspíše však až po roce 1917, nebot' následující článek patrně mluví ještě o této první věži:

"...Ernestinenberg má sice rozhlednu, totiž labilní soustavu několika žebříků, ale jednak je tak nízká, že sousední kaple je v cestě výhledu na sever, a jednak dříví, z něhož je vystavěna, je už tak chatrné, že by jedině pomohla nová a lepší rozhledna......"(Časopis Turistů, 1917)

 

Pozdější podoba rozhledny na Anenském vrchu. (H, nedatováno)Dle následujícího pohledu lze usuzovat, že nová vyšší rozhledna byla na Anenském vrchu později vskutku postavena. Les okolo kaple dává tušit, že se jedná o pohled mladší než předchozí.

 

Kaple na Anenském vrchu stála až do roku 1937, kdy byla při stavbě opevnění rozebrána a přenesena do Hadince u Vrchní Orlice, kde byla opět postavena. (viz Anenský vrch a Hadinec)

 

  Nová rozhledna

V roce 2010 byla slavnostně otevřena nová rozhledna Anna, sedmnáct metrů vysoká dřevěná stavba s kovovými prvky (schodiště, zábradlí). Nosné sloupy jsou z modřínů vybraných v oblasti Rychnova nad Kněžnou, podlaha vyhlídkové plošiny, která je umístěna ve výšce 12 metrů, je z dubu, dřevěné výplně zábradlí pak z borovice. Z rozhledny jsou krásné výhledy na Suchý vrch, Králický Sněžník, do Polska na Bystřické hory a samozřejmě na vlastní hřeben Orlických hor i na západ do podhůří OH.

Věž je volně přístupná celoročně.

 

 

Rozálka u Žamberka (470 m)


Tato rozhledna, vlastně kopie táborské rozhledny Hýlačky, byla na Kapelském vrchu v sousedství kaple sv. Rozálie postavena v roce 1932. Dvacet metrů vysoká Rozálka má tvar starobylé husitské hlásky. Obvykle bývá uzamčena, klíče si však lze vyzvednout na adrese vyznačené u vstupních dveří.

 

Suchý vrch (995 m)


Stav Kramářovy chaty a rozhledny před rokem 1939  (P)Nejmohutnější rozhledna Orlických hor stojí na Suchém vrchu u Jablonného nad Orlicí. Byla postavena v letech 1931 - 32 podle návrhu architekta Patrmanna. 32 metrů vysoká věž se dvěma vyhlídkovými ochozy zároveň sloužila jako vodárna pro sousední chatu, která byla postavena již o něco dříve, v letech 1926 - 28. (Historie Suchého vrchu je však ještě starší - už v r. 1925 zde byla nákladem 10.000 Kčs postavena dřevěná útulna pro turisty k ochraně před nepohodou.) Nová zděná chata byla vybudována podle plánu architekta Jaroslava Stejskala. Její výstavba se stala demonstrací síly českého turistického hnutí, pronikajícího stále více do pohraničních, z velké části německých oblastí. I proto dostala jméno prvního prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře.

Po roce 1938 chata vystřídala řadu majitelů a několikrát změnila jméno i podobu. Dne 16.3.1939 byla chata zabrána německou armádou a byl v ní zřízen rehabilitační ústav pro zraněné letce. Po válce byla opět otevřena veřejnosti. 16. února 1945 navštívil chatu i Petr Bezruč, který do pamětní knihy vepsal tyto verše:

"Letím k chatě jako bezduchý,
na déšť, když se spustí, kleji.
Suchý Vrch buď vždycky suchý,
když turisté k němu spějí"

V roce 1953 byla chata převzata armádou a byla využívána jako rekreační středisko pro armádu až do roku 1961, kdy se vrátila do používání široké veřejnosti. Rozhledna byla v šedesátých letech osazena televizními anténami, a zároveň byla zasklena horní terasa. V osmdesátých letech zmizela celá vrchní část věže pod kovovou kuželovitou nástavbou a pro vyhlídku zbyl už jen spodní prosklený ochoz.

Chata byla z důvodu nepodařené privatizace dlouhou dobu uzavřená (a zcela bez vnitřního zařízení), pouze rozhledna byla v sezóně přístupná. V noci 16.7. 2003 vypukl v opuštěné chatě požár. V MF Dnes v této souvislosti vyšly dva články - Opuštěnou Kramářovu chatu zachvátil požár ze 17.7. a Požár Kramářovy chaty zřejmě způsobil žhář z 18.7. "Příčinu požáru se přes dlouhé vyšetřování za pomoci speciálně vycvičeného psa nepodařilo objasnit. Téměř veřejným tajemstvím ale je, že chatu zřejmě někdo úmyslně zapálil. "Jsou to už jen dohady, ale vyloučit se to rozhodně nedá, bohužel ani dokázat, nebylo dosti důkazů," uvedl jeden z policistů, který se případem zabýval. "Podařilo se sice najít ohniska požáru i chemické látky, ale pak byl případ odložen," uvedla mluvčí hasičů Vendula Horáková." (MF Dnes, 10.12.2003)

O chatu již dříve usilovalo Sdružení obcí Orlicko s tím, že ji i za podpory Pardubického kraje opraví a zprovozní (článek v MF Dnes z 4.1.2003 - Sdružení obcí chce opravit chatu na Suchém vrchu).

Od května 2011 probíhá obnova chaty s důrazem na maximální přiblížení původnímu vzhledu budovy. Ukončení rekonstrukce ja plánováno na červenec 2012. Pravidelně aktualizované informace z průběhu rekonstrukce najdete na stránkách www.kramarovachata-cvs.cz


V současné době je v provozu pouze rozhledna a malý bufet
. Otevřeno je denně 10:00 - 18:00 (včetně víkendů a svátků).

www.suchyvrch.cz
www.suchyvrch.com

Zvětšit
Pohlednice z 60. let, před chatou je nejvýše položený bazén Orl. hor, proto tolik "naháčů" :-) (Z)

Zvětšit
Rok 2001, před požárem



Zvětšit

Přelom 70. a 80. let a interiér chaty. (Z)

 




V šířeji chápaném regionu Orlických hor a jejich podhůří lze nalézt ještě další rozhledny: kovová ústeckoorlická "Stříbrná krasavice" na Andrlově chlumu, rozhledna na Lázku u Lanškrouna a věž v Libníkovicích, 5 km severně od Třebechovic pod Orebem. Na Kozlovském kopci u České Třebové stávala již dříve rozhledna, nová, s vyhlídkovou plošinou ve výšce 32,5 metrů, je otevřena od 19.5.2001.

Nad Králíkami byla v roce 2001 postavena poněkud rozporuplná rozhledna na Hedeči (vrch Val 790 m n. m.), veřejnosti je volně přístupná.

Do dnešních dnů se nedochovala vyhlídková věž v Brandýse nad Orlicí, Annina rozhledna postavená v zřícenině hradu Žampach, ani Bučina, postavená vlastním nákladem a vlastními silami obce Bystré u Dobrušky.

 

Informace jsem čerpal především z výše citované knihy - Jan Nouza: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska (Nakladatelství 555, Liberec 1999). Od stejného autora existují i internetové stránky - Obrázky z historie rozhleden v Čechách a na Moravě

Krátká videoukázka z dokumentu České televize "Rozhlédni se, člověče" (kliknutím na odkaz se otevře Windows Media Player). Stránka věnovaná tomuto dokumentu na serveru ČT.

ZAJÍMAVÁ MÍSTA:

Anenský vrch

Bartošovice v O.h.

Bukačka

Czarne bagno

Černý důl

Čertův důl

Čihák

Deštné

Dobrošov

Hadinec

Hanička

Jelení lázeň

Kačerov

Kamenec

Komáří vrch

Kunštátská kaple

Kunvald

Luisino Údolí

Nebeská Rybná

Neratov

Olešnice v O.h.

Orlice - Divoká, Tichá

Orlické Záhoří

Pastviny

Pěčín

Rokytnice v O.h.

Říčky

Sedloňov

Sedloňovský černý kříž

Suchý vrch

Šerlich

Šerlišský mlýn

Velká Deštná

Vrchmezí

Vrchní Orlice

Zdobnice

Zemská brána

 

Jiráskova horská
cesta

© www.orlickehory.net

   
Zpět na úvod