Orlické hory NET | |||||||||||||||||||||||||||
Orlice
|
|||||||||||||||||||||||||||
Orlice je největší východočeský přítok Labe. V převážné délce svého toku je tvořena říční dvojicí - Divokou Orlicí, která pramení v rašeliništích v Polsku, a Tichou Orlicí pramenící na temeni Jeřábu v Jesenické oblasti. Zatímco délka toku spojené Orlice měří již pouze 35 km, obě zdrojnice jsou podstatně delší - Divoká Orlice překonává na našem území vzdálenost 99,3 km, tichá Orlice pak 107,5 km.
V roce 1996 byl vyhlášen Přírodní park Orlice. Svojí rozlohou 11 462 ha patří k nejrozsáhlejším chráněným územím této kategorie u nás. Byl zřízen za účelem chránit vzácně zachovanou říční nivu, neboť na rozdíl od jiných našich řek unikla Orlice drastickým regulačním zásahům. Park sleduje tok Divoké Orlice od hranice CHKO Orlické hory v Klášterci nad Orlicí, tok Tiché Orlice od Mladkova po soutok obou Orlic a spojenou Orlici až do Hradce Králové v celkové délce asi 200 km. V podhorských partiích má podobu úzce sevřených řečišť, na dolních tocích se výrazně otevírá do polokulturní krajiny s loukami i porosty měkkých luhů s bažinami, olší, vrbou a dalšími dřevinami. Jsou zde zachovány četné meandry, slepá ramena a odstavené tůně.
Pramení v rašeliništích Topieliska a Czarneho Bagna v Polsku (dříve Jezerní pole) pod Bystřickými horami, jižně od polských lázní Duszniki Zdrój. Na naše území vstupuje v nadmořské výšce 695 m n.m. severně od Trčkova, kde zprava přijímá Černý potok. V délce necelých 30 km tvoří státní hranici až k Zemské bráně. Zde romantickým balvanovým řečištěm protíná snížený hřbet Orlických hor. Cesta podél Orlice, od Zemské brány přes Pašeráckou lávku do Klášterce nad Orlicí (cca 4,5km), patří k nejoblíbenějším výletům v Orlických horách vůbec. Modrou turistickou značku doprovází i naučná stezka. Pod Kláštercem n. Orlicí napájí řeka přehradu na Pastvinách
Z Litic do Potštejna vede romantickým údolím Divoké Orlice červená značka (cca 6 km). Připočteme-li Anenské údolí v Potštejně s památnou lipovou alejí, je tento úsek řeky, podobně jako u Zemské brány, velmi vděčný pro výlety. Od Kostelce nad Orlicí (280-250 m n.m.) je opět meandrující podhorskou řekou s přírodními porostlými břehy. Zde ji provázejí uloženiny štěrkopísků. Největší přítoky přijímá zprava, z Orlických hor - v Žamberku Rokytenku, pod Vamberkem Zdobnici a v Častolovicích Bělou (s Kněžnou).
Údaje (výška hladiny, průtok)
ze stránek Povodí Labe - www.pla.cz:
Pramení v kotlině u Králík ve svahu Jeřábu v nadmořské výšce
760 m. Protéká Kladskou kotlinou a mezi Lichkovem a Těchonínem protíná
snížený hřbet Orlických hor, čímž pomyslně odděluje Bukovohorskou hornatinu
se Suchým vrchem od hlavního hřebene. V údolí
teče lukami, v převážné většině v řečišti bez významnějších technických
zásahů. Po vstupu do svrchnokřídových sedimentů kyšperské synklinály (geologický
termín pro vhloubenou část vrásy, vzniklou bočním tektonickým tlakem)
se u Verměřovic mění směr toku k severozápadu a pod Letohradem protíná
četnými meandry litickou antiklinálu až do permských sedimentů. Pod Lanšperkem
a zejména pod Ústím nad Orlicí vytváří hluboké údolí ve svrchnokřídových
sedimentech, několikrát mění směr a zahlubuje se až na rulové a žulové
jádro potštejnské antiklinály. Zde má již vzhled říčky široké okolo 10
m, tekoucí v táhlých (ojediněle napřímených) zákrutech, provázených řídkou
stromovou zelení. Výrazný meandr Dolní tok Tiché Orlice Významné přítoky na horním toku jsou zleva ze svahů Bukovohorské hornatiny, největším přítokem je však Třebovka v Ústí nad Orlicí, dále pak Řetovský potok (rovněž zleva).
Údaje ze stránek Povodí Labe - www.pla.cz:
Vzniká soutokem
Použity informace z knihy Rybář, P. a kol. (1989): Přírodou od Krkonoš po Vysočinu; Kruh, Hradec Králové |
|||||||||||||||||||||||||||
|