 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Infocentra, odkazy, literatura Vyhledávadlo |
Kostely v Orlických horách
Česká krajina byla vždy bohatá na sakrální památky. Zvláště baroko se svojí koncepcí organizace krajiny zanechalo v Čechách a na Moravě mnoho pozoruhodných staveb. Nejinak je tomu v Orlických horách. Většina současných staveb kostelů a kapliček pochází z 2. poloviny 17. století až konce 18. století, i když v mnoha případech v sobě nesou odkaz na dřívější svatyni. Dlouhým dozníváním slohového vývoje v lidovém prostředí vyvrcholilo baroko stavbou mnoha drobných památek (božích muk, křížků) v 19. století. Druhá polovina 20. století se však k těmto stavbám zachovala většinou macešsky - mnoho kostelů zchátralo na hranici přežití, mnoho drobných památek zaniklo. Dnes už se neutěšený stav začíná lepšit, i když velmi pomalu. Zářným příkladem zmrtvýchvstání je obnova neratovského chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Následující stránky jsou jen malou "ochutnávkou" bohatství, které lze v Orlických horách a podhůří nalézt. Nejsou zde proto uvedeny všechny kostely, a také vlastní výběr je víceméně náhodný. Pořadí na stránce je chronologické, přičemž uváděný letopočet značí rok výstavby kostela, případně poslední velkou rekonstrukci, při které získal daný svatostánek svoji dnešní podobu. Údaje k historii staveb jsem čerpal především z internetových stránek obcí, z jednotlivých čísel sborníku Panorama (SEN Dobré) a sborníku Křesťanství v Podorlicku (uspořádal J. Mach, vydal SOA Rychnov nad Kněžnou a Městské muzeum v Dobrušce, 2000).
|
ZAJÍMAVÁ MÍSTA:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kostel sv. Jana Křtitele - dominanta Pěčína - byl postavena v letech 1721 - 1729 na místě původního dřevěného kostelíka. V sousedství kostela stojí barokní márnice, fara a škola z roku 1886. Chrám byl postaven na náklady Antonína Víta, hraběte z Bubna a Litic, stavitelem Janem Kumperou z Hradce Králové. Oltářní obraz Narození sv. Jana Křtitele maloval kyšperský malíř Umlauf. Nové varhany byly postaveny v roce 1907, oltář 1908.
Fara v Deštném v Orlických horách se poprvé připomíná v popisu diecéze pražské z let 1344 - 1350 jako jedna z 36 plebánií dobrušského děkanátu. O zániku staré plebánie a osudech i vzhledu původního kostelíka historické prameny nevypovídají. Jen v urbáři opočenského panství z r. 1598 se o zdejším kostele uvádí: "...V téže vsi jest kostel založení Marie Magdalény, k kterémužto žádných důchodů není, nežli co sami s sebe seberou, na kněze a kostel vynaloží..."
Stávající dvouvěžový kostel sv. Maří Magdalény pochází z let 1723 až 1725, autorství bylo původně připisováno okruhu italského architekta Alliprandiho. V závěru 20. století byl však projekt a zčásti i realizace deštenského chrámu průzkumem Mojmíra Horyny a Pavla Zahradníka přiřčena Janu Blažejovi Santinimu (*1677, +1723). Tento architekt se nejvíce zapsal do podoby Rychnova nad Kněžnou. Přestavbou zdejšího zámku, přístavbou průčelí kostela Nejsvětější Trojice (1710-1714) a stavbou piaristického konventu a gymnázia vytvořil jedinečný soubor staveb, korunující městské panorama, i přes pozdější zásahy, dodnes. Plán deštenského kostela vyšel z nerealizovaného návrhu rajhradského kláštera a byly v něm uplatněny dvě nakoso postavené věže (do dnešní podoby přestavěné v roce 1844), střední konkávně proláklé pole a oblá předsíň, která má obdobu na zámku v Chlumci nad Cidlinou. (informace o Santiniho autorství - Slavík, J. (2000): Církevní architektura v Podorlicku, Křesťanství v Podorlicku, s. 190-191) Stavbu provedl chrudimský stavitel Leopold Ritzer.
První kostelík byl v Neratově postaven nejspíše již před rokem 1590. V 60. letech 17. století získává Neratov pověst poutního místa, a to díky zázračnému působení sošky Panny Marie a uzdravujícímu prameni. Pomalu na toto místo začínají přicházet skupinky poutníků, kterým již původní dřevěný kostelík nedostačoval. V letech 1667-1668 byl na stejném místě postaven chrám kamenný. Z něj se dodnes zachoval presbytář - je to dnešní hřbitovní kaple. Na počátku 18. století však přestala kapacitně vyhovovat i tato stavba. Proto se rozhodlo o stavbě nového, většího chrámu. V předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie 14. srpna 1723 byl ke stavbě položen základní kámen majitelem rokytnického panství Janem Karlem hrabětem Nostitz-Reinek. Stavbu prováděl Carl Antoni Reina (byl mj. stavitelem i kostela sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici - viz výše). Roku 1730 se však smrtelně zranil při pádu z lešení, dílo dokončil 24. srpna 1733 stavitel kladské pevnosti Jakub Ondřej Carova.
Architekt neratovského chrámu není známý, pravděpodobně jím byl někdo z okruhu italského architekta G. B. Alliprandiho. Chrám je netradičně orientován sever-jih. Vznikla tak velmi působivá kompozice stavby nad údolím Divoké Orlice. Konvexní průčelí s dvěma na koso postavenými věžemi se spolu s hlavním vchodem obrací k jihu, kněžiště směřuje na sever. Díky tomu v poledne na Boží hod vánoční dopadaly sluneční paprsky přímo na svatostánek. Roku 1776 bylo před kostelem postaveno rokokové schodiště. Neratovský chrám má velmi pohnutou poválečnou historii. 10. května 1945 vyhořel, poté, co byla zasažena sanktusovníková věžička střelou z pancéřové pěsti vypálenou kýmsi z hloučku mužů v uniformách Rudé armády. Požár během hodiny zničil střechu, dřevěné schodiště, roztavil hodinový stroj a zvon. Interiér zůstal nedotčen, chránily jej silné cihlové klenby. Již v roce 1945 se rozbíhají záchranné práce - neratovský farář Haik společně s německými obyvateli vyklízí trosky, vojáci 1. roty I. praporu 19. pěšího pluku
Čsl. armády v Neratově zasílají 8. srpna 1945 dopis Dr. Janu Šrámkovi, náměstku ministerského předsedy, aby svým vlivem uspíšil rekonstrukci nádherné umělecké památky a nabízejí svoji pomoc při rekonstrukci. Bohužel 31. prosince 1956 byly veškeré práce zastaveny pro nedostatek finančních prostředků. Zkáza byla završena na Bílou sobotu 1957, kdy spadly promáčené klenby. V roce 1958 bylo rozhodnuto, že stavba bude ponechána na dožití (kolik staveb potkal v letech minulých podobný osud?), v roce 1960 bylo požádáno o demolici kostela. Koncem 60. let svitla naděje pro neratovský chrám - byl proveden alespoň rámcový uměleckohistorický průzkum a bylo zažádáno o prohlášení za kulturní památku. V roce 1973 se však opakovala situace z roku 1960 - bylo zažádáno o demolici. Naštěstí finační prostředky vyčleněné na stržení stavby byly vyčerpány přemístěním rokokového vstupního schodiště na zámek Skalka u Dobrušky (1977, 1988-1989).
Osudy neratovského svatostánku jsou po roce 1989 veselejší. Kostel byl konečně zapsán na seznam státních kulturních památek a začaly práce na jeho záchraně. 15. srpna 1990 se v Neratově konala po dlouhé době pouť, ještě na louce před kostelem, o rok později již v kostele čerstvě vyklizeném a zameteném. Ožil celý Neratov, i díky snaze P. Josefa Suchára. Pod jaho patronací vzniklo Sdružení Neratov (oficiálně založené 11. září 1992), které si vytklo za cíl pečovat o osoby s lehkým mentálním postižením - projekt Domov, podporovat pěstounské rodiny a obnovit tradici poutního místa spolu s obnovením života v Neratově jako takovém. Sdružení pořádá každoročně poutní slavnosti, které trvají vždy od svátku Panny Marie Nanebevzaté do následující neděle. Ve spolupráci s rychnovským Okresním úřadem se podílí na záchranných pracích v neratovském kostele. Již se podařilo opravit průčelí, rekonstruovány byly věže včetně funkčních hodin s ciferníkem o průměru 3 metry. V roce 2006 byl kostel nově zastřešen, přičemž v části nad oltářem je střecha skleněná jako připomínka pohnutou historii stavby a na atmosféru poutí a bohoslužeb pod širým nebem.
První dřevěný kostel existoval v Bartošovicích již před rokem 1548. Dozvídáme se tak ze zprávy Matěje ze Šonova, komorníka od úřadu desk zemských v Praze, který uvádí v Bartoušovicích (tak zněl původní název) "kostel vypálený do gruntu". Kamenný kostel byl postaven v roce 1673, dnešní podoba pochází z let 1731-1746. Z těchto dob se také dochoval oltářní obraz patronky kostela, sochy sv. Víta a Jeronýma, boční oltáře a kazatelna. Hřbitovní brána před kostelem, hranolová stavba s bání krytou šindelem, pochází z roku 1740, pozdně barokní kamenná kalvárie je z roku 1793.
První zmínky o kostele v Kunštátu pocházejí z roku 1612, stavba byla nejspíše ze dřeva. Kostelík byl přifařen k Nebeské Rybné. Kolem roku 1640 byl u kostela pohřben zakladatel skelné hutě v Bedřichovce Johan Friedrich. V letech sedmileté války (1754-1763) vznikla dnešní pozdně barokní podoba. Součástí svatyně je věž, netradičně umístěná na východní straně. Zařízení interiéru je barokně klasicistní z doby kolem roku 1770. Na hřbitově je dochována márnice, jednoduchá stavba krytá šindelem. Matouš V. (2001): Pamětní kniha římsko-katolické farnosti v Kunštátě, sborník Panorama, SEN, Dobré, 9:31-35 Podzimní fotografie kunštátského kostela sv. Jana Křtitele najdete na samostatné stránce.
Kostel Dobrého Pastýře ve Zdobnici byl postaven v letech 1788-1789 zedníkem Josefem Schubertem z Černíkovic, snad podle návrhu od Františka Kermera, žáka Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
Kostel Nejsvětější Trojice v Říčkách vzniknul v letech 1790-1792 na místě starší dřevěné kaple. Je to jednoduchá jednolodní stavba zčásti obklopená hřbitovem.
Pozdně barokní kostel sv. Kateřiny v Kačerově je jednolodní stavba z let 1796-98. Vznikl na místě původní renesanční kaple (připomínané již roku 1626), která v roce 1794 vyhořela.
První zpráva o kostelíku v Jedlové (Tanndorf) pochází z roku 1636. Dřevěný kostel byl přifařen k Uhřínovu a později k vzdálené Solnici - pod solnické panství totiž Jedlová spadala, na rozdíl od Deštného, které bylo jen půlhodinu chůze daleko, ale patřilo do rychnovského panství. Obtížnou situaci se podařilo vyřešit až v roce 1723, kdy se patroni obou kostelů (v Jedlové bosí karmelitáni od Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze, v Deštném majitelé rychnovského panství Libštejnští z Kolowrat) dohodli o přifaření jedlovského kostela k Deštnému s tím, že na Jedlové budou pravidelně každou třetí neděli konány pobožnosti. Karmelitáni také financovali vybudování nového, již zděného kostela. Základní kámen byl položen roku 1737. Na stavbě se postupně vystřídali 3 stavitelé: Jan Heis ze Studnice, Ferdinand Müller a Donát z Chrudimi, který také po čtyřech letech stavbu dokončil. V roce 1786 je řád bosých karmelitánů císařem Josefem II. zrušen, solnické panství připadá Náboženskému fondu v Praze. V roce 1824 je prodáno v dražbě společně guberniálnímu radovi rytíři Antonínu Slivkovi ze Slivic a jeho sestře Anně, zasnoubené Františku Steidlovi rytíři z Tulechova, kteří tak zároveň získali i patronátní právo k jedlovskému kostelu. Nový patron, který sídlil na zámku v Kvasinách, se o dobrý stav kostela pečlivě staral. (Jméno rytíře Slivky je také známo v souvislosti se založením jedné z posledních sklářských hutí v Orlických horách. Sklárna, vybudovaná v místech staré karmelitánské hutě severně od Kamence, byla uvedena do provozu posvěcením dne 24. září 1845 a byla pojmenována podle Slivkovy sestry Anny - Anenská.)
18. května 1833 kostel vyhořel. Farní pamětní kniha
v Deštném o tom vypráví: "... Již od časných
ranních hodin bylo tak dusné vedro, že i všichni ptáci mlčeli. Vše jako
by spělo vstříc katastrofě. Ve vůkolí se rozhostilo mrtvé ticho a nad
celými horami stála černá hrozivá bouřková mračna. Ta ve dvě hodiny odpoledne
vyvolala strašlivou bouři. Kroupy a prudký lijavec bičovaly zemi a hromobití
se valilo rána za ranou. Poslední, nejstrašlivější úder blesku zasáhl
kostelní věž a zapálil ji. Na první zvolání sem přispěchali farnící, ale
pro nedostatek vody a že chyběla i stříkačka, nemohl být dům Páně vyrván
plamenům. I přes největší snahu o záchranu kostela shořelo všechno až
na holé zdi. ..." Opravy se rozběhly prakticky hned po
požáru. Nová stavba byla dokončena a slavnostně vysvěcena 22.11.1835 za
účasti mnoha duchovních a velikého množství lidí. Slavnosti se také osobně
zúčastnil i rytíř Slivka ze Slivic.
Fotografie nejen pro pamětníky - článek o výstavě historických pohlednic v kostele sv. Matouše (Noviny Rychnovska, 4.4.2006)
Kostel sv. Filipa a Jakuba v Nebeské Rybné je jedinou kostelní klasicistní stavbou v Orlických horách. Byl stavěn poměrně dlouho, v letech 1849-57, po požáru původního chrámu. První dřevěný kostel byl v Nebeské Rybné postaven již v roce 1621. V noci z 9. na 10.září 1845 kostel vyhořel, a to díky sousedské mstě - bývalý hospodský Petr Titz ze závisti uprostřed noci zapálil na půdě stávajícího hospodského Joh. Pietsche celou úrodu obilí. Rychle se šířící oheň přeskočil i na 25 metrů vzdálenou samostatně stojící zvonici a odtud na vlastní kostel. Shořel tak jeden z mála dochovaných příkladů typického řešení prvních kostelíků v Orlických horách - jednolodní gotizující stavba se samostaně stojící dřevěnou čtyřhrannou zvonicí (původní podobu dokládá krajinomalba místního malíře samouka Kropfa, která je dnes uložena na faře v Rokytnici). Podobně koncipovaná stavba se dochovala v Liberku - kostel sv. Petra a Pavla.
V době stavby nového chrámu postihlo kraj několik pohrom. V roce 1852 to bylo velké krupobití, které zničilo většinu úrody. Ceny potravin prudce stouply. Ještě horší byla epidemie příušnic a černých neštovic, která následovala. Snad proto se kostel stavěl tak dlouho... Průčelí svatyně zdobí sochy sv. Filipa a Jakuba. Na výzdobě interiéru se podílel malíř Umlauf (boční oltář sv. Jana Nepomuckého) a řezbář a sochař F.J.Prokop, rodák z blízkého Liberka.
Dnes je bohužel kostel ve špatném stavu a chátrá. Následující fotografie pochází z roku 2005.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
© www.orlickehory.net |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
