Úvod

Střípky Orl. hor

Horopis, vodopis...
CHKO

Lesy Orlických hor

Mapy

Fotogalerie

Proměny v čase

Dobové fotografie

Pověsti, pohádky Orl.hor

Kostely Orl. hor

Opevnění Orl. hor

Rozhledny Orl. hor

Lokálky Podorlicka

Orlickohorské sklo

Ubytování

Tipy na výlet, cyklotrasy

Zima v Orl. horách

Trocha čísel...

Ze starých průvodců

Kniha návštěv

Infocentra, odkazy, literatura



Vyhledávadlo


(výrazy zadávejte s diakritikou)

Kostely v Orlických horách

Kostel sv. Jana Křtitele v Kunštátu (Orlické Záhoří)  
Kostel sv. Jana Křtitele v Kunštátu (Orlické Záhoří)

Česká krajina byla vždy bohatá na sakrální památky. Zvláště baroko se svojí koncepcí organizace krajiny zanechalo v Čechách a na Moravě mnoho pozoruhodných staveb. Nejinak je tomu v Orlických horách. Většina současných staveb kostelů a kapliček pochází z 2. poloviny 17. století až konce 18. století, i když v mnoha případech v sobě nesou odkaz na dřívější svatyni. Dlouhým dozníváním slohového vývoje v lidovém prostředí vyvrcholilo baroko stavbou mnoha drobných památek (božích muk, křížků) v 19. století.

Druhá polovina 20. století se však k těmto stavbám zachovala většinou macešsky - mnoho kostelů zchátralo na hranici přežití, mnoho drobných památek zaniklo.

Dnes už se neutěšený stav začíná lepšit, i když velmi pomalu. Zářným příkladem zmrtvýchvstání je obnova neratovského chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Následující stránky jsou jen malou "ochutnávkou" bohatství, které lze v Orlických horách a podhůří nalézt. Nejsou zde proto uvedeny všechny kostely, a také vlastní výběr je víceméně náhodný. Pořadí na stránce je chronologické, přičemž uváděný letopočet značí rok výstavby kostela, případně poslední velkou rekonstrukci, při které získal daný svatostánek svoji dnešní podobu.

Údaje k historii staveb jsem čerpal především z internetových stránek obcí, z jednotlivých čísel sborníku Panorama (SEN Dobré) a sborníku Křesťanství v Podorlicku (uspořádal J. Mach, vydal SOA Rychnov nad Kněžnou a Městské muzeum v Dobrušce, 2000).

 

 

 

ZAJÍMAVÁ MÍSTA:

Anenský vrch

Bartošovice v O.h.

Bukačka

Czarne bagno

Černý důl

Čertův důl

Čihák

Deštné

Dobrošov

Hadinec

Hanička

Jelení lázeň

Kačerov

Kamenec

Komáří vrch

Kunštátská kaple

Kunvald

Luisino Údolí

Nebeská Rybná

Neratov

Olešnice v O.h.

Orlice - Divoká, Tichá

Orlické Záhoří

Pastviny

Pěčín

Rokytnice v O.h.

Říčky

Sedloňov

Sedloňovský černý kříž

Suchý vrch

Šerlich

Šerlišský mlýn

Velká Deštná

Vrchmezí

Vrchní Orlice

Zdobnice

Zemská brána

 

Jiráskova horská
cesta


Zobrazit mapu v celém okně

 

 

  • Kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí (1452)
  • [ nahoru ]

    V Klášterci, jak samo jméno napovídá, stál již na konci 13. století cyriácký klášter Orlitz. Byl však spolu s kostelem Panny Marie v husitských válkách vypálen a pobořen.
    Farní kostel Všech Svatých

    Farní kostel Nejsvětější Trojice byl obnoven v roce 1452 (na stránkách dendrochronologie.cz, které se věnují zjišťování stáří stromů, je v souvislosti s kostelem v Klášterci uveden letopočet 1447 jako rok smýcení stromů použitých na konstrukci krovu nad chrámovou lodí). Kostel je tak nejstarším chrámem v regionu Orlických hor (vztaženo k záběru těchto stránek). Z časů obnovy po husitských válkách pochází kamenný základ hlavního oltáře, stůl, na němž jsou čtyři erby rodu Jiřího z Poděbrad. Kostel několikrát vyhořel a byl přestavován. Do roku 1881 zastřešovaly věže kostela baňaté kopule.

    V létě roku 1956 při výkopu u hřbitovní zdi byly objeveny základy hlavní zdi bývalého kláštera a pod omítkou kostela otvory po trámech. Potvrdilo se, že jednopatrová budova kláštera byla součástí kostela a zabírala s největší patrností většinu prostoru nynějšího hřbitova. To ostatně dokládá i sedlový portálek ze 14. století v úrovni prvního patra na jižní straně kostela, který původně sloužil ke vstupu z kláštera přímo na mnišské tribuny v kostele.


    www.klasterecnadorlici.cz

     

    Kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí Kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí Kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí Kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí

     

     

     

     
  • Kostel Nejsvětější Trojice v Rokytnici v Orl. horách (1600-1605)
  • [ nahoru ]

    pohled přes Rokytnické náměstí směrem ke kostelu Nejsvětější Trojice
    Kostel Nejsvětější Trojice v Rokytnici v Orl. horách

    Kostel Nejsvětější Trojice v Rokytnici v Orl. horách v letech 1600 až 1605 vystavěl Kryštof Maušvic z Armenruhe - německý šlechtic původem z Horní Lužice. Svatostánek byl původně protestantský.

    Interiér kostela byl ozdoben bohatou manýristickou výmalbou, zatím ne zcela odkrytou a konzervovanou. Pod polygonálním presbytářem se nachází hrobka. Vstup původně zakrývala hladká deska s erbem Maušviců, dnes uložená uvnitř hrobky. Vnější bílé stěny kostela původně zdobila pouze profilovaná hlavní římsa. Ostění oken a portálů respektovalo gotickorenesanční tvarosloví.

    Krátce po dostavbě kostela kupují panství Nostitzové (1627), kteří Rokytnici drželi až do konce 30. let 20. století. Osm příslušníků tohoto rodu (Nostitz-Rienek) je v hrobce pochováno. V presbytáři je dochován renesanční náhrobník Joachima Maušvice a sarkofág Jana Ignáce z Nostitz.

     


     

     

     

  • Kostel sv. Jiří v Kunvaldu (1605)
  • [ nahoru ]

    Kostel sv. Jiří v Kunvaldu

    Původní nejstarší kostelík v Kunvaldu, nejspíše ze 14.století, stál uprostřed dolního hřbitova severozápadně od nynějšího kostela. Dnes v těchto místech stojí kříž. Tento kostelík byl někdy okolo r. 1600 pobourán vichřicí. Dříví z něho bylo prodáno a použito ke stavbě původního statku čp.147.
    Nový zděný kostel byl vystavěn r.1605 v místě dnešního kostela. Stavba dodnes tvoří zadní polovinu kostela s presbytářem. V letech 1746-1746 byl barokně přestavován a obnovován. V r. 1780 byly umístěny v kostele obrazy křížové cesty od vídeňského malíře Johanna France Greippela. Od stejného autora je i oltářní obraz svatého Jiří na koni z r. 1783. Na oltáři jsou plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Vojtěcha od sochaře A. Ciliáka a sv. Josefa, Panny Marie Lurdské a jesličky od sochaře Purgera z Grödenu. Kostel je zasvěcen sv. Jiří. Ostatky tohoto světce přivezl r.1846 z Říma kunvaldský rodák JUDr. Martin Maxmilián Štefek.
    Na počátku 19. století kostel již nevyhovoval počtu obyvatel, a proto byla v letech 1831 - 1833 přistavěna loď o čtyřech oknech a také nová věž. Ta byla v období 1900 - 1901 zvýšena na současných 29 metrů.

    Kostel sv. Jiří v Kunvaldu

    Na věži byly zavěšeny tři zvony - velký, zvaný „hrubý“, pocházející z r. 1752. Ten však praskl a musel se nechat přelít. Přelitý zvon byl 72 cm vysoký, měl v průměru 94 cm a na kruhu nad nápisem byl zdoben ornamenty. V roce 1916 byl zabaven k válečným účelům. Zvon prostřední "poledník" pochází z 15.století, tedy z doby českých bratří v Kunvaldě. Na věž byl prý přenesen z původního kostela. Na zvonu je gotický nápis, který se překládá do novočeštiny: "Já hlas volající, pojďte dobří a hříšníci - sem do Božího domu - z dáli též“. Původní nejmenší zvon "umíráček" spadl r. 1852 při zvonění o procesí na dušičky a rozbil se o zeď na tři kusy. V roce 1858 byl ulit zvon nový, ten roku 1916 zabavilo vojsko.
    Před kostelem stojí velké, z kamene tesané sousoší Kalvárie. Pochází od sochaře Alexe Ciliáka z roku 1771. Neobvyklý na tomto sousoší je do podstavce zapuštěný křížek, který dříve lidé na důkaz zbožné víry líbali.
    (Převzato ze stránek www.kunvald.info )

     

     

     

  • Kostel Všech Svatých v Rokytnici v Orl. horách (1679-1684)
  • [ nahoru ]

    Farní kostel Všech Svatých byl vystavěn v letech 1679-1684 zedníkem Johanem Kriestesem z Kladské Bystřice. Jeho předchůdcem byla dřevěná svatyně ze 14. století, zničená požárem v r. 1661. Zpočátku 17. století pocházejí zprávy o samostatně stojící zvonici poblíž dřívějšího chrámu.

    V letech 1735 až 36 byla ke kostelu přistavěna věž. Zároveň s prodloužením lodi došlo k napojení na ostatní zástavbu náměstí na východní straně.

     

    Sken z turistického průvodce z roku 1922 Pohled z 50. let Farní kostel Všech Svatých Farní kostel Všech Svatých

     

     

     

  • Kostel Proměnění Páně ve Slatině nad Zdobnicí (1699)
  • [ nahoru ]

    Kostel Proměnění Páně ve Slatině nad Zdobnicí

    Slatina měla již od počátku 14. století dřevěný kostelík sv. Doroty. Tento starý kostel, pravděpodobně dřevěný, stál podle pověsti "na Posvátníku" (v západní části obce). V průběhu třicetileté války značně zchátral, a proto byl Františkem Adamem z Bubna nahrazen v roce 1699 novou svatyní.

    Jedná se o prostornou barokní budovu, postavenou z kamene a cihel. Původní stavba byla pouze hlavní budova s barokním průčelím a charakteristickou věží s barokní kopulí zvonice. Obě závětří u hlavního a postraního vchodu byla přistavěna až v roce 1846, kdy byla také vyměněna dlažba uvnitř kostela. Nad hlavním vchodem je umístěn plastický rodový erb pánů z Bubna. V roce 1870 byla střecha pokryta šindelem a v roce 1941 taškami. Chrámová prostora byla nově vymalována v roce 1930 a tato malba byla opravena v roce 1979.

    Hřbitov se rozprostírá okolo kostela a je obehnán kamennou zdí se dvěma vstupy. Hlavní brána byla původně proti hlavnímu vchodu kostela a měla barokní výzdobu. Později byla nahrazena novou, umístěnou proti postrannímu vchodu do kostela. Součástí hřbitova je i márnice nad jejímž vchodem je vytesán nápis latinské modlitby s iniciálami latinského letopočtu dokončení stavby kostela 1699.

    (převzato ze stránek Slatiny nad Zdobnicí - www.brkl.net/slatina)

     

    Interiér kostela v roce 1985. Foto Antonín Ulrych. Kostel Proměnění Páně ve Slatině, foto Antonín Ulrych Kostel Proměnění Páně ve Slatině, foto Antonín Ulrych Kostel Proměnění Páně ve Slatině, foto Antonín Ulrych

     

     

     


  • Kostel sv. Maří Magdalény v Olešnici v Orl. horách (1702-1704)
  • [ nahoru ]

    Pohled na Olešnici, pravděpodobně 60. léta Náměstí v Olešnici

    Farní kostel v Olešnici v Orlických horách pochází z let 1702-1709. Postavil jej Kašpar Klinkert z Kladské Bystřice, stejně jako nedaleký kostel v Sedloňově.

     

     

     

     

     


  • Kostel Všech Svatých v Sedloňově (1709-1711)
  • [ nahoru ]

    První písemná zmínka o sedloňovském kostele Všech Svatých je v Registru důchodů panství opočenského z roku 1452.

    Dřevěný kostel byl v letech 1709 až 1711 nahrazen barokní stavbou od stavitele Kašpara Klinkerta z Kladské Bystřice (ten také stál za zrodem chrámu v nedeleké Olešnici v rozmezí let 1702-4, viz výše). Kostel byl oproti původnímu postaven asi o 500 metrů dále na vyvýšeném místě. Pověst praví, že: sedloňovští chtěli vystavět nový kamenný kostel na místě staršího dřevěného, tam také přivezli stavební materiál, trámy, kameny. Ale přes noc se vše přemístilo na návrší, na místo, kde dnes kostel stojí. Obyvatelé Sedloňova vše znovu přenesli zpět, ale materiál byl příštího dne zase nahoře na návrší. Nikdo nevěděl, jak se tam dostal. Zvědaví obyvatelé čekali v noci, co se bude dít - a spatřili anděly, kteří přenášeli dřevo a kameny. Všichni si uvědomili, že volba místa je vůle Boží a vystavěli roku 1711 pěkný barokní kostel Všech Svatých - jednolodní chrám s vysokou hranolovou věží. (pověst převzata ze stránek www.sedlonov.cz)

    Dřevěná roubená fara pochází z roku 1749.


    Interiér sedloňovského kostela Všech Svatých (foto Jiřka Dvořáková) Kostel Všech Svatých v Sedloňově Kostel Všech Svatých v Sedloňově

     

     

     

     

     


  • Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici (1708-1712)
  • [ nahoru ]

    Interiér kostela. Foto ze sbírky pana Hartmuta Luxe.

    Kostel ve Vrchní Orlici vznikl z pohřební kaple v letech 1708 až 1712. Projektantem a stavitelem byl Carl Antoni Reina, Ital, který se usadil mezi lety 1701-1703 v Rokytnici. (Reina byl mj. stavitelem neratovského kostela, kde se roku 1730 smrtelně zranil při pádu z lešení.)

    Chrám byl v roce 1770 rozšířen. Mobiliář pocházel převážně z 18. a 19. století, v druhé polovině 20. století byl však kostel ponechán svému osudu. Do dnešních dnů se dochovaly pouze lavice a nepatrné zbytky zařízení na kruchtě. O kostel se nyní stará Sdružení Neratov, jehož klienti zde hospodaří na farmě a nyní začínají s opravou kostela a úpravami na hřbitově. V posledních letech je tradicí, že na svátek patrona kostela sv. Jana Nepomuckého (květen) se zde koná mše.

     

    Vrchní Orlice, dobová pohlednice Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici
    Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici Vrchní Orlice, křížek na hřbitově Vrchní Orlice. Foto Michal Goc Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici

     

     


  • Kostel sv. Jana Křtitele v Pěčíně (1721 - 1729)
  • [ nahoru ]

    Kostel sv. Jana Křtitele v Pěčíně  

    Kostel sv. Jana Křtitele - dominanta Pěčína - byl postavena v letech 1721 - 1729 na místě původního dřevěného kostelíka. V sousedství kostela stojí barokní márnice, fara a škola z roku 1886.

    Chrám byl postaven na náklady Antonína Víta, hraběte z Bubna a Litic, stavitelem Janem Kumperou z Hradce Králové.

    Oltářní obraz Narození sv. Jana Křtitele maloval kyšperský malíř Umlauf. Nové varhany byly postaveny v roce 1907, oltář 1908.

     

    www.pecin.webzdarma.cz

     

     

     

     

     

  • Kostel sv. Maří Magdalény v Deštném v Orl. horách (1723-1725)
  • [ nahoru ]

    Fara v Deštném v Orlických horách se poprvé připomíná v popisu diecéze pražské z let 1344 - 1350 jako jedna z 36 plebánií dobrušského děkanátu. O zániku staré plebánie a osudech i vzhledu původního kostelíka historické prameny nevypovídají. Jen v urbáři opočenského panství z r. 1598 se o zdejším kostele uvádí: "...V téže vsi jest kostel založení Marie Magdalény, k kterémužto žádných důchodů není, nežli co sami s sebe seberou, na kněze a kostel vynaloží..."

    Kostel sv. Maří Magdalény

    Stávající dvouvěžový kostel sv. Maří Magdalény pochází z let 1723 až 1725, autorství bylo původně připisováno okruhu italského architekta Alliprandiho. V závěru 20. století byl však projekt a zčásti i realizace deštenského chrámu průzkumem Mojmíra Horyny a Pavla Zahradníka přiřčena Janu Blažejovi Santinimu (*1677, +1723). Tento architekt se nejvíce zapsal do podoby Rychnova nad Kněžnou. Přestavbou zdejšího zámku, přístavbou průčelí kostela Nejsvětější Trojice (1710-1714) a stavbou piaristického konventu a gymnázia vytvořil jedinečný soubor staveb, korunující městské panorama, i přes pozdější zásahy, dodnes.

    Plán deštenského kostela vyšel z nerealizovaného návrhu rajhradského kláštera a byly v něm uplatněny dvě nakoso postavené věže (do dnešní podoby přestavěné v roce 1844), střední konkávně proláklé pole a oblá předsíň, která má obdobu na zámku v Chlumci nad Cidlinou. (informace o Santiniho autorství - Slavík, J. (2000): Církevní architektura v Podorlicku, Křesťanství v Podorlicku, s. 190-191)

    Stavbu provedl chrudimský stavitel Leopold Ritzer.

     

    historie kostela sv. Maří Magdalény na stránkách deštenského Infocentra

     

    Sken z turistického průvodce z roku 1939 Pohled na Deštné z 50. let Kostel sv. Maří Magdalény Kostel sv. Maří Magdalény

     

     

     

  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově (1723-1730)
  • [ nahoru ]

    Výrazná poloha neratovského chrámu v údolí divoké Orlice. Nedatovaná fotografie (H)  

    První kostelík byl v Neratově postaven nejspíše již před rokem 1590. V 60. letech 17. století získává Neratov pověst poutního místa, a to díky zázračnému působení sošky Panny Marie a uzdravujícímu prameni. Pomalu na toto místo začínají přicházet skupinky poutníků, kterým již původní dřevěný kostelík nedostačoval. V letech 1667-1668 byl na stejném místě postaven chrám kamenný. Z něj se dodnes zachoval presbytář - je to dnešní hřbitovní kaple.

    Na počátku 18. století však přestala kapacitně vyhovovat i tato stavba. Proto se rozhodlo o stavbě nového, většího chrámu. V předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie 14. srpna 1723 byl ke stavbě položen základní kámen majitelem rokytnického panství Janem Karlem hrabětem Nostitz-Reinek. Stavbu prováděl Carl Antoni Reina (byl mj. stavitelem i kostela sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici - viz výše). Roku 1730 se však smrtelně zranil při pádu z lešení, dílo dokončil 24. srpna 1733 stavitel kladské pevnosti Jakub Ondřej Carova.

    Neratovský chrám. Hřeben v pozadí je již německý (dnešní Polsko). Nedatovaná pohlednice (Z)

    Architekt neratovského chrámu není známý, pravděpodobně jím byl někdo z okruhu italského architekta G. B. Alliprandiho. Chrám je netradičně orientován sever-jih. Vznikla tak velmi působivá kompozice stavby nad údolím Divoké Orlice. Konvexní průčelí s dvěma na koso postavenými věžemi se spolu s hlavním vchodem obrací k jihu, kněžiště směřuje na sever. Díky tomu v poledne na Boží hod vánoční dopadaly sluneční paprsky přímo na svatostánek. Roku 1776 bylo před kostelem postaveno rokokové schodiště.

    Neratovský chrám má velmi pohnutou poválečnou historii. 10. května 1945 vyhořel, poté, co byla zasažena sanktusovníková věžička střelou z pancéřové pěsti vypálenou kýmsi z hloučku mužů v uniformách Rudé armády. Požár během hodiny zničil střechu, dřevěné schodiště, roztavil hodinový stroj a zvon. Interiér zůstal nedotčen, chránily jej silné cihlové klenby. Již v roce 1945 se rozbíhají záchranné práce - neratovský farář Haik společně s německými obyvateli vyklízí trosky, vojáci 1. roty I. praporu 19. pěšího pluku

    Původní interiér neratovského kostela, nedatovaná fotografie (H)  

    Čsl. armády v Neratově zasílají 8. srpna 1945 dopis Dr. Janu Šrámkovi, náměstku ministerského předsedy, aby svým vlivem uspíšil rekonstrukci nádherné umělecké památky a nabízejí svoji pomoc při rekonstrukci. Bohužel 31. prosince 1956 byly veškeré práce zastaveny pro nedostatek finančních prostředků. Zkáza byla završena na Bílou sobotu 1957, kdy spadly promáčené klenby. V roce 1958 bylo rozhodnuto, že stavba bude ponechána na dožití (kolik staveb potkal v letech minulých podobný osud?), v roce 1960 bylo požádáno o demolici kostela. Koncem 60. let svitla naděje pro neratovský chrám - byl proveden alespoň rámcový uměleckohistorický průzkum a bylo zažádáno o prohlášení za kulturní památku. V roce 1973 se však opakovala situace z roku 1960 - bylo zažádáno o demolici. Naštěstí finační prostředky vyčleněné na stržení stavby byly vyčerpány přemístěním rokokového vstupního schodiště na zámek Skalka u Dobrušky (1977, 1988-1989).

    Stav v roce 1998

    Osudy neratovského svatostánku jsou po roce 1989 veselejší. Kostel byl konečně zapsán na seznam státních kulturních památek a začaly práce na jeho záchraně. 15. srpna 1990 se v Neratově konala po dlouhé době pouť, ještě na louce před kostelem, o rok později již v kostele čerstvě vyklizeném a zameteném. Ožil celý Neratov, i díky snaze P. Josefa Suchára. Pod jaho patronací vzniklo Sdružení Neratov (oficiálně založené 11. září 1992), které si vytklo za cíl pečovat o osoby s lehkým mentálním postižením - projekt Domov, podporovat pěstounské rodiny a obnovit tradici poutního místa spolu s obnovením života v Neratově jako takovém. Sdružení pořádá každoročně poutní slavnosti, které trvají vždy od svátku Panny Marie Nanebevzaté do následující neděle. Ve spolupráci s rychnovským Okresním úřadem se podílí na záchranných pracích v neratovském kostele. Již se podařilo opravit průčelí, rekonstruovány byly věže včetně funkčních hodin s ciferníkem o průměru 3 metry. V roce 2006 byl kostel nově zastřešen, přičemž v části nad oltářem je střecha skleněná jako připomínka pohnutou historii stavby a na atmosféru poutí a bohoslužeb pod širým nebem.

    Stav v roce 1998 Neratovská pout' - koncert Karla Diepolda 17.8.2001 Neratov 2003 Neratov v roce 2002 Neratov 2007. Foto Michal Goc
    Neratov - kostel s farou (dům uprostřed).  Rok 2003 Neratov 2002 Neratov 2005 Podvečer v Neratově v roce 2005

     

     

  • Kostel sv. Maří Magdalény v Bartošovicích v Orl. horách (1731-1746)
  • [ nahoru ]

    Pohled na Bartošovice pravděpodobně z 30. let (H) Bartošovice v roce 2006

    První dřevěný kostel existoval v Bartošovicích již před rokem 1548. Dozvídáme se tak ze zprávy Matěje ze Šonova, komorníka od úřadu desk zemských v Praze, který uvádí v Bartoušovicích (tak zněl původní název) "kostel vypálený do gruntu". Kamenný kostel byl postaven v roce 1673, dnešní podoba pochází z let 1731-1746. Z těchto dob se také dochoval oltářní obraz patronky kostela, sochy sv. Víta a Jeronýma, boční oltáře a kazatelna. Hřbitovní brána před kostelem, hranolová stavba s bání krytou šindelem, pochází z roku 1740, pozdně barokní kamenná kalvárie je z roku 1793.

     

    Kostel sv. Maří Magdalény Kostel sv. Maří Magdalény Kostel sv. Maří Magdalény Kalvárie, hřbitovní brána a kostel sv. Máří Magdalény

     

     

  • Kostel sv. Jana Křtitele v Orlickém Záhoří (Kunštát, 1754-1763)
  • [ nahoru ]

    Říčka protékající v dolní části fotografie je Divoká Orlice, domy v levém dolním rohu jsou již na německém území. Rok 1940. (H)

    První zmínky o kostele v Kunštátu pocházejí z roku 1612, stavba byla nejspíše ze dřeva. Kostelík byl přifařen k Nebeské Rybné. Kolem roku 1640 byl u kostela pohřben zakladatel skelné hutě v Bedřichovce Johan Friedrich.

    V letech sedmileté války (1754-1763) vznikla dnešní pozdně barokní podoba. Součástí svatyně je věž, netradičně umístěná na východní straně. Zařízení interiéru je barokně klasicistní z doby kolem roku 1770.

    Na hřbitově je dochována márnice, jednoduchá stavba krytá šindelem.

    Matouš V. (2001): Pamětní kniha římsko-katolické farnosti v Kunštátě, sborník Panorama, SEN, Dobré, 9:31-35

    Podzimní fotografie kunštátského kostela sv. Jana Křtitele najdete na samostatné stránce.

     

    Kostel sv. Jana Křtitele, 2002 Kunštát s hradbou Orlických hor Vchod do kostela Kostel sv. Jana Křtitele, 2006

     

     

     

     

  • Kostel Dobrého Pastýře ve Zdobnici (1788-1789)
  • [ nahoru ]

    Kostel Dobrého Pastýře ve Zdobnici byl postaven v letech 1788-1789 zedníkem Josefem Schubertem z Černíkovic, snad podle návrhu od Františka Kermera, žáka Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

     

    Zdobnice, 30. léta (H) Kostel Dobrého Pastýře ve Zdobnici Kostel Dobrého Pastýře ve Zdobnici

     

     

  • Kostel Nejsvětější Trojice v Říčkách (1790-1792)
  • [ nahoru ]

    Kostel Nejsvětější Trojice v Říčkách vzniknul v letech 1790-1792 na místě starší dřevěné kaple. Je to jednoduchá jednolodní stavba zčásti obklopená hřbitovem.

     

    Říčky, 30. léta (H) Kostel Nejsvětější Trojice v Říčkách Vchod do kostela Interiér kostela v Říčkách

     

     

     

     

     

  • Kostel sv. Kateřiny v Kačerově (1796-1798)
  • [ nahoru ]

    Kostel sv. Kateřiny v Kačerově

    Pozdně barokní kostel sv. Kateřiny v Kačerově je jednolodní stavba z let 1796-98. Vznikl na místě původní renesanční kaple (připomínané již roku 1626), která v roce 1794 vyhořela.

     

     

     

     

     

     

     

     

     

  • Kostel sv. Matouše v Jedlové (1737-1741)
  • [ nahoru ]

    Boží muka při cestě stoupající od kostela sv. Matouše k horní Jedlové a dál k Luisinu údolí. 30. léta, (H) Přibližně stejné místo o sedmdesát let později (2005)

    První zpráva o kostelíku v Jedlové (Tanndorf) pochází z roku 1636. Dřevěný kostel byl přifařen k Uhřínovu a později k vzdálené Solnici - pod solnické panství totiž Jedlová spadala, na rozdíl od Deštného, které bylo jen půlhodinu chůze daleko, ale patřilo do rychnovského panství. Obtížnou situaci se podařilo vyřešit až v roce 1723, kdy se patroni obou kostelů (v Jedlové bosí karmelitáni od Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze, v Deštném majitelé rychnovského panství Libštejnští z Kolowrat) dohodli o přifaření jedlovského kostela k Deštnému s tím, že na Jedlové budou pravidelně každou třetí neděli konány pobožnosti.

    Karmelitáni také financovali vybudování nového, již zděného kostela. Základní kámen byl položen roku 1737. Na stavbě se postupně vystřídali 3 stavitelé: Jan Heis ze Studnice, Ferdinand Müller a Donát z Chrudimi, který také po čtyřech letech stavbu dokončil.

    V roce 1786 je řád bosých karmelitánů císařem Josefem II. zrušen, solnické panství připadá Náboženskému fondu v Praze. V roce 1824 je prodáno v dražbě společně guberniálnímu radovi rytíři Antonínu Slivkovi ze Slivic a jeho sestře Anně, zasnoubené Františku Steidlovi rytíři z Tulechova, kteří tak zároveň získali i patronátní právo k jedlovskému kostelu. Nový patron, který sídlil na zámku v Kvasinách, se o dobrý stav kostela pečlivě staral. (Jméno rytíře Slivky je také známo v souvislosti se založením jedné z posledních sklářských hutí v Orlických horách. Sklárna, vybudovaná v místech staré karmelitánské hutě severně od Kamence, byla uvedena do provozu posvěcením dne 24. září 1845 a byla pojmenována podle Slivkovy sestry Anny - Anenská.)

    Pohled na kněžiště, jaro 2005

    18. května 1833 kostel vyhořel. Farní pamětní kniha v Deštném o tom vypráví: "... Již od časných ranních hodin bylo tak dusné vedro, že i všichni ptáci mlčeli. Vše jako by spělo vstříc katastrofě. Ve vůkolí se rozhostilo mrtvé ticho a nad celými horami stála černá hrozivá bouřková mračna. Ta ve dvě hodiny odpoledne vyvolala strašlivou bouři. Kroupy a prudký lijavec bičovaly zemi a hromobití se valilo rána za ranou. Poslední, nejstrašlivější úder blesku zasáhl kostelní věž a zapálil ji. Na první zvolání sem přispěchali farnící, ale pro nedostatek vody a že chyběla i stříkačka, nemohl být dům Páně vyrván plamenům. I přes největší snahu o záchranu kostela shořelo všechno až na holé zdi. ..." Opravy se rozběhly prakticky hned po požáru. Nová stavba byla dokončena a slavnostně vysvěcena 22.11.1835 za účasti mnoha duchovních a velikého množství lidí. Slavnosti se také osobně zúčastnil i rytíř Slivka ze Slivic.
    V letech první republiky i za 2. světové války byl kostel běžně udržován a nacházel se v dobrém stavu. Po odsunu německého obyvatelstva byl však ponechán svému osudu. Úřady, které tento kostel za stavební památku ani nepovažovaly, neposkytovaly žádné finanční prostředky, údržba se tudíž neprováděla a objekt postupně chátral. Obrat nastal po roce 1989. V devadesátých letech provedl rychnovský úřad alespoň nejnutnější záchranné práce. Letos (2006) by se měla rozběhnout další rekonstrukce, z části z peněz Evropské unie. 1. dubna 2006 byla v interiéru kostela otevřena výstava historických fotografií Deštného v O. h. a okolí pod názvem Krajina zašlých časů.

     

    historie kostela sv. Matouše na stránkách deštenského Infocentra

    Fotografie nejen pro pamětníky - článek o výstavě historických pohlednic v kostele sv. Matouše (Noviny Rychnovska, 4.4.2006)



    Kostel sv. Matouše v Jedlové (2005) Anděl smrti na hřbitově, který kostel obklopuje Interiér kostela - vstup (2005) Kostel sv. Matouše v Jedlové (2005)

     

     

     

     

     

  • Kostel sv. Filipa a Jakuba v Nebeské Rybné (1849-1857)
  • [ nahoru ]

    Nebeská Rybná (H) Kostel sv. Filipa a Jakuba

    Kostel sv. Filipa a Jakuba v Nebeské Rybné je jedinou kostelní klasicistní stavbou v Orlických horách. Byl stavěn poměrně dlouho, v letech 1849-57, po požáru původního chrámu.

    První dřevěný kostel byl v Nebeské Rybné postaven již v roce 1621. V noci z 9. na 10.září 1845 kostel vyhořel, a to díky sousedské mstě - bývalý hospodský Petr Titz ze závisti uprostřed noci zapálil na půdě stávajícího hospodského Joh. Pietsche celou úrodu obilí. Rychle se šířící oheň přeskočil i na 25 metrů vzdálenou samostatně stojící zvonici a odtud na vlastní kostel. Shořel tak jeden z mála dochovaných příkladů typického řešení prvních kostelíků v Orlických horách - jednolodní gotizující stavba se samostaně stojící dřevěnou čtyřhrannou zvonicí (původní podobu dokládá krajinomalba místního malíře samouka Kropfa, která je dnes uložena na faře v Rokytnici). Podobně koncipovaná stavba se dochovala v Liberku - kostel sv. Petra a Pavla.

    Kostel sv. Filipa a Jakuba, foto Michal Goc

    V době stavby nového chrámu postihlo kraj několik pohrom. V roce 1852 to bylo velké krupobití, které zničilo většinu úrody. Ceny potravin prudce stouply. Ještě horší byla epidemie příušnic a černých neštovic, která následovala. Snad proto se kostel stavěl tak dlouho...

    Průčelí svatyně zdobí sochy sv. Filipa a Jakuba. Na výzdobě interiéru se podílel malíř Umlauf (boční oltář sv. Jana Nepomuckého) a řezbář a sochař F.J.Prokop, rodák z blízkého Liberka.

     

     

    Dnes je bohužel kostel ve špatném stavu a chátrá. Následující fotografie pochází z roku 2005.

     

    Kostel sv. Filipa a Jakuba Kostel sv. Filipa a Jakuba - pohled směrem k presbytáři Kostel sv. Filipa a Jakuba - interiér Kostel sv. Filipa a Jakuba

     

     

     

     

    © www.orlickehory.net

       
    Zpět na úvod